Ještě že jsem žena!

To jsem si řekla, když jsem s vyplazeným jazykem dopadla na sedadlo autobusu! Dýchala jsem jako starý tuberák po třiceti letech kouření. Ale dala jsem to!!!

Šla jsem pozdě z práce. Nevěděla jsem přesně, v kolik mi to jede…

Samozřejmě, už z dálky jsem viděla, že autobus právě přijíždí! Další jede až za dvacet minut!

Chvíle rozmýšlení: mám běžet, nebo jsem za dámu?

Na přechodu zelená, tak jsem se rozběhla!

Lidi vystupovali, další nastupovali. Šlo to velice rychle, protože už byl večer.

Běžím, vysoké podpatky klapají.

Dveře se zavírají. Mávám, aby si mne řidič všimnul.

Mám štěstí!

Autobus čeká, řidič dokonce zdraví a usmívá se!

Vděčně děkuju a usmívám se taky!

Dveře se zavírají podruhé.

Najednou řidič začne nadávat a mlátí do volantu. Cestující se zájmem sledují, co se děje.

Zezadu dobíhají tři mladíci a bouchají pěstmi na dveře.

Jeden má copánky, druhý dredy, třetí je dohola. Oblečení trochu umolousané.

Řidič jim přesto otvírá, ale… …neusmívá se ani nezdraví.

Spouští se lavina nadávek.

Mladíci dělají, že neslyší a mizí vzadu v autobusu…

Vzpomínám na dávnou diskusi řidičů.

Podle nich je nejlepší jezdit v létě.

Je teplo, výstřihy jsou hluboké, vnady při běhu poskakují.

Pěkný to pohled. Stojí za to přivřít dveře nebo dokonce trošku popojet a kochat se!

Tedy: ženy pozor!

Řidička na vás počká, protože je žena.

Řidič vám neujede, protože se „dmete“!

Je tady jaro! Bavme se a užívejme sluníčka :-)