Hasiče volat nebudu! Potápěči to jistí!

Tjo, nejsem přece blbá blondýna! Znám svoje limity i limity miláčka Rineke. Takovému riziku nás nevystavím ani náhodou! A tak bohatá nejsem, abych platila potápěče v kapitalistické cizině!

Jela jsem na služební cestu do Amsterodamu. Abych ušetřila firmě, spala jsem u Rineke, mé milé spolubydlící ze studií. Dlouho jsme se neviděly, tak pokecáme, pokouříme, zavzpomínáme...

Přiletěla jsem o den dřív, tak máme času dost.

Jenže ouha! Nějak jsme to s tím pokouřením přehnaly a ráno před pracovní schůzkou jsme se vzbudily v devět! A cesta městskou trvá hodinu a půl!

Co teď?

Rineke je žena činu. Háže mi klíčky od auta a vrací se do peřin.

Autem je to prý je mnohem rychlejší. Parkuje za rohem. Najdu ho prý snadno, jediné růžové široko daleko.

Je to od Rineke oběť, své auto si oprašuje a je to její miláček!

Po Varšavě jezdím jako blesk, tak co bych nedala Amsterodam!

Jdu tedy na to! Vyjdu za roh, rozhlédnu se... ...a konec!

Jediné růžové auto stojí v úzké uličce nad kanálem, zadní kolo málem ve vzduchu a před sebou i za sebou mezeru sotva dvacet centimetrů! Zábrany žádné, všude voda!

Musela bych couvat, popojíždět a vyjíždět z těsné řady!

Ach jo!

Nejsem blbá blondýna! Auto neutopím. Potápěče volat nebudu!

Ještě by se mi smáli, že my u nás na východě neumíme řídit!

Dávám klíčky do kabelky a jdu potupně na městskou...

Toto je příběh Agnieszky, mé polské kamarádky.

A ještě k tomu dodala: "Radši odřu auto v garáži, než takhle parkovat nad kanálem!"

PS: A též... ...ze silnic, cest, dálnic i měst!

Aquaplaning? To je přece: „Pozor, srnky!“

Nejlepší kočkolap? Jedině kabriolet!!!

Mezi dvěma zeměmi? Hvězdná brána v praxi!

A tebe, ty černochu, strčím taky do lochu!