Běh pro život

Musí se o zhoubné nemoci mluvit jen potichu a se strachem v očích? Nebo to jde i jinak? Jde to! A dokonce i s humorem! Zaznamenala jsem zákulisí největší lucemburské akce z pohledu závodnice.

Běh pro život se koná každý rok v březnu. Letos už pátý ročník. Má podpořit pacienty, expacienty a taky zlomit tabu, které se k rakovině váže.

Na běh se mohou přihlásit družstva buď v kategorii Master (24 hodin) nebo Classic (12 hodin).

Stávám se členkou týmu Master. Je nás dvacet čtyři, co hodina, to kus. Co kus, to deset euro startovného na výzkum rakoviny.

Máme svého kapitána, trička, transparent na zahájení a zakončení, sedm sedaček na tribuně přidělených nám pořadateli, něco jako kokosky vlastnoručně napečené kapitánem a spoustu nadšení.

Je nás celkem 315 týmů s 8 722 účastníky. Týmy jsou "Ferda Mravenec, práce všeho druhu". Podniky, banky, sportovní kluby, různé asociace, noviny... A taky jen třeba týmy na podporu pacientů: Eemondt´s Team nebo Pro Nicole.

Je sobota, blíží se sedmá večer. Celou akci zahajuje předsedkyně Lucemburské nadace proti rakovině.

Vše se promítá na dvě obrovská plátna, zahájení jde přímým přenosem v lucemburské televizi.

Čtyři pacienti mluví o svém boji s nemocí, jeden z nich je ministrem vlády. Multikulturní prostředí země je vidět i tady, dva mluví lucembursky, jeden anglicky a další francouzsky. Při slovech Davida diváci pokyvují hlavami, protože říká: "s prodlužujícím se věkem můžeme očekávat, že rakovina postihne jednoho ze tří z nás všech". Ministr mluví o tabu, které se kolem nemoci vytvořilo.

Pak zahajovací defilé všech týmů, je to jak první máj. Týmy mají vlaječky, čepice, známí na sebe pokřikují, objímají se.

A pak jde do tuhého, startují první závodníci. Na běžecké dráze je vždy jen jeden člen týmu, ostatní jsou na tribunách.

Některé týmy se na akci připravily jak na vědeckou expedici. Mají stolečky, židličky, karimatky, spací pytle, zásoby jídla a pití, knížky i startovní seznamy nalepené na oknech haly. Týmový duch je zřejmý, příprava jak na výstup na nejvyšší horu světa.

Starší paní na tribuně nade mnou si masíruje nohy něčím jako francovkou. Vůně je stejná, konzistence jiná. Nevím, jestli už přišla z dráhy nebo se teprve chystá.

Na ploše celou dobu vystupuje jeden soubor za druhým, mladé gymnastky, adolescentky s tanečními kreacemi, orientální tanečnice, řecký taneční soubor, irský soubor... Všichni vystupují zadarmo, diváci se mají pořád na co dívat. V přestávkách mezi vystoupeními hraje DJ.

Na mně je řada v neděli mezi 12:00 a 13:00. Začínám se stovkami jiných v pravé poledne. Před vstupem na dráhu zapínám krokoměr. Objímáme se s předchozím členem týmu. Předáváme si štafetový kolík - pásek s naším číslem.

Celou hodinu chodím, protože při běhu bych asi umřela hned na místě, a rozhlížím se kolem. Pohled je úplně jiný než z tribuny.

Po dráze se pohybuje paní v letech s berličkou, vedle jede muž středního věku na invalidním vozíčku, dva mladí se drží za ruce, i když jsou členy jiné štafety. Lidé se znají různě navzájem a fandí si bez ohledu na týmovou příslušnost.

Členové mého týmu na mne mávají z tribuny pokaždé, když jdu kolem. Dokonce na mne i volají a podporují mne, jako bych při každém kole dobíhala do cílové pásky pro zlatou olympijskou medaili. Je to moc milé!

Hodina skončila nějak rychle, předávám štafetu dalšímu. Nezbytné objetí a foto. O to se stará náš kapitán. Vyzvedávám si banán a vodu, které věnovali sponzoři a dostává je každý závodník.

Jdu na tribunu a chci se podívat, kolik jsem ušla kroků. Překračuju dvě lavičky, jsem jako čáp. Vytahuju krokoměr z kapsy a chci nahlásit zvědavým kolegům, kolik to bylo kroků (jsem totiž s krokoměrem v týmu sama). Koukám na displej a tam je jen jeden krok! Jak to? Při "čápování" se mi podařilo zmáčknout tlačítko na vynulování. Takže jen odhaduju, že do mých deseti tisíc kroků přibylo tak pět.

Moje mise skončila, jdu prozkoumat, co se kde děje.

V útrobách haly je devatenáct stánků různých zemí s materiály o rakovině a boji s ní. Je tam francouzština, angličtina, lucemburština, polština... V japonských materiálech je rozumět jen fotografiím a dá se jen hádat, které znaky znamenají slovo rakovina.

Ve stánku Evropské unie jsou nejúspěšnějším artiklem krokoměry (zmizely jako první) a krabičky první pomoci (zmizely jako druhé).

Česká republika mezi stánky není.

Máte hlad? Tak jsou tady stánky se studenými a teplými jídly, kávou, čajem, kroasanty... Ovocný salát se servíruje na ledu. Ceny jsou mírné, veškerý výdělek jde nadaci na výzkum.

Jsou s vámi děti? Žádný problém, za malý poplatek (opět na výzkum) můžou mít motýla nebo tygra namalovaného na obličeji, domů si odnést obrázek na okno nebo sadu prostírání.

Chcete víc pohybu, hodina běhu nebo chůze nestačila? Jsou tady kola a každý kilometr, který účastníci ujedou, přinese jedno euro. Hádejte dvakrát, na co asi? Na výzkum. Všichni jezdí jak o život, kola nejsou nikdy prázdná.

Potřebujete informace o prevenci? Nemoc už se u vás zabydlela? Chcete si jen popovídat? Je tady stánek nadace a odborníci s vámi proberou, co vás zajímá. Vše v klidu a bez emocí. Soukromí je zaručeno.

Chcete poslat vzkaz pacientům? U vchodu jsou destičky s různými barvami a každý může otisknout dlaň na velké kusy látky, které další rok slouží jako podklad pro Life Boxes, krabičky, do kterých expacienti vkládají to, co jim pomohlo nemoc překonat.  V některých jsou štětce a barvy, v jiných fotky, v další jsou zase snímky hor s popisem, že pacient se dočkal svého snu a po dlouhém léčení se zase vrátil na sjezdovky.

Atmosféra je skvělá celých dvacet čtyři hodin.

Dojímavý je svíčkový ceremoniál s minutou ticha v neděli v pět odpoledne. Celý stadion zhasíná a svítí jen svíčky v pytlících se vzkazy, které si v průběhu obou dnů mohli návštěvníci zakoupit (a na pytlíky napsat vzkazy). Organizátoři-dobrovolníci z nich vytvořili kruh kolem závodní dráhy. Je čas vzpomenout na svoje blízké, kteří s nemocí bojovali nebo bojují. Lidé si utírají slzy.

Vše je důstojné, včetně ukončení a závěrečného defilé všech účastníků.

Jsem ráda, že jsem se zúčastnila. Příští rok se chystám znovu!

Fotografie a krátké video zde.

Česká Liga proti rakovině zde.