Před 6lety jsem vážila asi 95 kilo, léčila si alergické astma a nepohnula se ani na krok bez spreje na rozdýchání. Vstávám velmi brzy ráno, okolo šesté bez budíku. Fitko jsem považovala za perfektní start dne, pěkně si před prací s trenérem a ostatními kamarádkami, spolu-cvičícími poklebetit a dát si první ranní kávičku. Vše se změnilo, když jsme si s manželem pořídili 2 pejsky, Jack Russell Teriéry. Kdo tuto psí rasu pozná, tak ví, kolik energie tito tvorové mají! A já musela fitko vyměnit za ranní venčení v parku, kde jsem pravidelně potkávala běžce různého věku i kondice. Položila jsem si otázku „Dokážu to i já?“
Eva Stanikova
Začátky nebyly vůbec lehké a věřte mi, bylo jich mnoho. Na půl běh a na půl chůze, zapocená, červená (až brunátná) a naprosto vyčerpaná.
Naši pejsci šťastní a spokojení, jelikož celou mou uběhnutou trasu si oni zopakovali minimálně 3x tam a nazpět. Ještě k tomu v lese, kde je to nejvíc baví! Já se v lese totiž skrývala, aby mne v tomto brunátném stavu nikdo neviděl!
Zjistila jsem, že běhání není krátkodobý projekt, trvalo mi 3 roky, než jsem se poprvé cítila při běhu fajn. Tedy jako amatérský návštěvník fitness centra a s velmi slabou kondičkou, já!
Další důležitá podmínka pro běhání je, že zvládnete být sám! Je to čas, který trávíte jen sami se sebou, a to nemusí být vždycky jednoduché!
Já jsem se tři celé roky velmi trápila, dost mi pomohlo vidět naše dva šťastné psíky, naprosto vyčerpané a velmi spokojené po ranním rituálu, neboli mém pokusu stát se běžkyní!
Vše se změnilo v roce 2010, kdy jsem dostala od své kamarádky knihu od Haruki Murakamiho: „O čem mluvím, když mluvím o běhání“. Je to velmi krátká knížka, kterou jsem měla přečtenou za jeden víkend! Haruki Murakami je můj oblíbený spisovatel a můj velký hrdina! Takže jeho kniha o běhání byla ještě větší inspirací. Haruki začal s běháním ve 33 letech a běhá maratony a dokonce triatlon! Vzala jsem si k srdci všechny jeho zkušenosti, které popsal v knize, a konečně přistoupila k tomuto sportu vážně!
V té době jsme bydleli v Bratislavě, kde jsou fantastické podmínky pro běhání! Bratislavská „Železná studnička“ je přírodní areál, který je fantasticky dostupný, skoro v centru města. Na Železné studničce je spousta různorodých tras, které jsou vhodné pro každého, kdo má rád tento sport.
Moje oblíbená trasa je od parkoviště k lanovce, lesem, kvůli mým pejskům aby mohli běhat na volno. Je dlouhá něco přes 7 kilometrů a má výhodu, že první půlku běžíte náročnější úsek trasy do kopce a cesta zpět se běží mírně z kopce. Můžu si tu zvolit svoji trasu podle energie a nálady. Buď jen lesní terén nebo lesní cest, více do kopce nebo měně do kopce anebo jen po rovné silnici.
V roce 2011 jsem poprvé běžela první amatérský závod v Bratislavě na 9km. Potřebovala jsem si to dokázat! Ale běžecké závody nebo maratóny pro mne nejsou důležité a nijak je nevyhledávám! Děsí mne ta masa lidí na startu.
Běhám hlavně kvůli sobě. Mám ráda ten čas, kdy si uspořádám myšlenky a vedu si dialog sama se sebou. Běh prokládám Ashtanga jógou, která mne není jen strečinkem :)
