Naši členové = naši akcionáři!

Odlivu členů ODS se nelze nijak zásadně divit: ODS klesají preference, je největší stranou v nepopulární vládě, je politicky odpovědná za řadu nepopulárních kroků a kormidlo obratu k lepšímu je v nedohlednu. V takové době je obvyklé, že stranu opouštějí lidé, kteří ve straně nevidí prostor pro naplnění svých ambicí. Je to také období, kdy se lámou charaktery a kdy se ukazuje, jaké byly motivace toho kterého člena ODS pro vstup do strany. Můžeme je všechny naházet do pytle s názvem „kmotři“ nebo „kariéristé“ a mít vyřešeno. Takové vysvětlení je samozřejmě vždy po ruce. Jednoduché, zdánlivě logické a především naprosto chybné. 

Určitě jsou mezi odcházejícími členy tací, kterým nálepka „kmotři“ či „kariéristé“ padne jako vyšitá. Určitě jsou mezi nimi také lidé, kteří například kvůli naplnění svých ambicí plánují hledat stranické zázemí jinde (nebo nikde v rámci politických stran). Ano, z odchodu takových lidí bychom měli mít radost, jakkoliv je neustále se snižující počet členů strany frustrující a rozhodně to nevypovídá o dobré stranické kondici. Jednoduché ale vždy nebývá správné. Chyba takového vysvětlení je v tom, že (v podstatě) každého, kdo stranu opustí, nazývá předem kmotrem či kariéristou. Odejde-li 15 % lidí, znamená to, že přibližně každý sedmý je/byl kmotr či kariérista? Co když to číslo bude 20 % nebo 30 %?

Takto to ale samozřejmě není a nemůže být. Kromě jiného by to znamenalo, že jsme spíše stranou kmotrů a kariéristů, než stranou slušných lidí, které spojuje středopravicový pohled na svět. Naše členy chápu jako akcionáře, kteří nám dali důvěru a mandát prosazovat určitý program. Svými příspěvky umožňují straně efektivně fungovat a nás zavazují program naplňovat. Máme proto povinnost ptát se těch, kteří odcházejí na důvody a snažit se je přesvědčit a motivovat, aby zůstali. Nikoliv je všechny házet do jednoho pytle a na čelo jim dávat negativní nálepku kmotrů či kariéristů.