Chceme opravdu zpátky diktaturu?

V posledních dnech se v tisku a na internetových portálech objevují informace o volebních preferencích, ve kterých KSČM dosahuje nebývalých výsledků. Rovněž se objevují články, které ať již přímo nebo nepřímo ospravedlňují případné výhry komunistů v krajských volbách či v předčasných parlamentních volbách. Tyto informace jsou velmi znepokojující. Myslím, si že ospravedlňování případné výhry KSČM, ať již z jakýchkoliv důvodů, je již z principu a ze základu demokracie, kdy právě tato strana po celou dobu své vlády v minulém režimu potírala a bytostně stála proti demokracii, zcela nepřípustné.

Nebojím se použít označení KSČM díky jejímu postoji k minulému režimu a vzhledem k téměř nulové transformaci v demokratickou stranu za stranu antisystémovou (s tímto pojmem přišel významný politolog G. Sartori), která podkopává legitimitu režimu, k němuž stojí v opozici. Taková strana se nesnaží změnit pouze vládu, ale celý samotný systém vlády. A rovněž reprezentuje cizí ideologii v rámci politického systému, ve kterém se vyskytuje.

KSČM je pro ostatní nečitelná. Komunisté se přece hlásí k leninské myšlence, a to je, že skutečnou a opravdovou demokracií je diktatura proletariátu. Odkazy na tuto ideu můžeme nalézt v různých upravených formách v dokumentech strany, ale také v prohlášeních předních představitelů této strany. A s takovou to myšlenkou rozhodně nemohu souhlasit. KSČM podle mě splňuje všechna kritéria proto, abychom ji mohli označit za antisystémovou stranu.

Někteří lidé mohou samozřejmě namítnout, že KSČM je součástí právního řádu a českého politického systému, a proto se jedná „normální“ politickou stranu. To je však důsledkem rychlých změn, které nastaly v období od listopadu do konce roku 1989, kdy z důvodu klidného přechodu od totality k demokracii bez použití násilí nedošlo a nebylo bohužel možné vzhledem ke vzniklé situaci, KSČ a následně její nástupkyni KSČM od politického dění zcela odstřihnout. O tom, zda jsme se mohli s tímto problémem lépe vypořádat právě po roce osmdesát devět lze samozřejmě vést dlouhé diskuze. Já jsem přesvědčen, že zde naši tehdejší zástupci ve své velkorysosti selhali, neboť nikdy k tomu již nebude vhodnější příležitost.

Rozhodně nás ale nemůže nechávat klidné představa, že by se v 21. století mohl „únor 1948“ opakovat. I když se to zdá být nemožné, nemůžeme si být nikdy jisti, že nenastanou vhodné podmínky k realizaci takového cíle. KSČM zůstává pro českou politiku a český stranický systém nebezpečnou politickou stranou.

V současné době u KSČM nevidím žádné náznaky ani snahy k transformaci, jak k tomu došlo u mnohých komunistických stran střední a východní Evropy, které se přiblížily k modelu sociálně demokratické strany. Tak jak tomu bylo během vlády KSČ v minulém režimu, tak i dnes úzké vedení KSČM odmítá názorovou diverzitu uvnitř strany. A to je jeden z důvodů, proč k transformaci strany nemůže dojít. KSČM nadále sveřepě odmítá zločiny, které spáchala její předchůdkyně KSČ v rámci soudních procesů zejména v 50. letech, stále podává falešný a zkreslený obraz moderních dějin 20. století.

Připomeňme si, jak vypadala vláda KSČ v minulém nesvobodném režimu, a položme si otázku, jak by mohla zřejmě vypadat vláda KSČM, pokud jak již bylo výše zmíněno, KSČM ze svých postojů a zásad z dob minulých neustoupila? Jinou cestu totiž současná KSČM nenabízí. Odpovědí je, že bychom se zřejmě vrátili zpět v čase. A to chceme? To snad ne!

Cesta k budování demokratického státu a následně udržování demokracie v něm není snadná. Nový Český stát má za sebou již dlouhou cestu. Nevracejme se proto zpět do dob, kdy svoboda, demokracie a lidská práva pro státní představitele nejdříve totalitního poté autoritativního režimu nic neznamenala.

„Svoboda s sebou nese mnoho obtíží a demokracie není dokonalá. Ale nikdy jsme nemuseli postavit zeď, abychom udrželi lidi uvnitř - abychom jim zabránili odejít“.   John Fitzgerald Kennedy

Pavel Staněk