Bylo 8. března, svátek všech žen. Počasí přesně jako v těchto dnech. Nepěkná sněhová břečka pokrývala celý kraj.
Pokrývala i právě rozkvétající se sídliště. Paneláky vyčnívaly z té sloty, chodníky byly ještě v nedohlednu, jen rozblácené, vyšlapané, sotva znatelné cestičky. Zkrátka počasí, že by ani psa nevyhnal.
Jednou z těch cestiček pospíchá mladý muž. Jak by taky nespěchal! Je přece MDŽ a mladá paní už určitě netrpělivě čeká na kytičku a políbení.
"Co bych to obcházel bůhví kde, střihnu to zkratkou, rovnou k našemu baráku", pomyslel si jistě ten pán. Jak si jinak vysvětlit jeho počínání, když se v té břečce vydal přes nejvíc rozbahněný prostor. Kolemjdoucí si klepali na čelo, ale pán nedbal.
Ale ouvej! Nejdříve zapadl po kotníky, pak po kolena a šel stále níž, přesně jako ve filmu Král Šumavy. Až tam byl po pás, seběhli se ostatní dobrovolníci spěchající od autobusu a marně se ho pokoušeli vytáhnout. Mazlavá hlína udělala své. Tak nastoupili hasiči. Doslova ho museli "vyplachovat", aby ho z té pasti uvolnili. Situace nezáviděníhodná, muž však byl hrdina. Po celou dobu totiž poctivě svíral nad hlavou svůj kufřík i "emdéžovou" kytku.
Konečně se to hasičům povedlo! Chudák muž byl celý promodralý, mokrý. Museli ho svléct a hodili na něho erární deku, aby se zahřál. Ochotně ho dovedli domů, až ke dveřím. Ještě zazvonili. To už bylo to poslední, co pro něho mohli udělat.
Dveře se prudce otevřely, v nich se objevila jeho žena. Když manžela spatřila, vlepila mu facku z každé strany a počastovala ho peprnými slovy, z nichž nejslušnější bylo.
"Ty hovado ožralý, to tě museli dotáhnout dom až hasiči?"
Díky záchranářům však dopadlo vše dobře. Paní pak při teplém čaji ochotně vyslechla příhodu, tak jak se skutečně stala, s díky vrátila deku a manžela láskyplně políbila.
A poučení? Nedělejte zkratky. Ani po cestách, natož v životě!
