Z bankomatů mám respekt

Odjakživa. Sotva tato vymoženost spatřila světlo světa. Ale jsou i tací, kteří s ním komunikují. Ale to bych předbíhala.

První kartu k výběru peněz vlastnil můj muž. Já se tomu hrozně bránila.

"Vůbec mi ji nedávej do ruky, já to nechci!" řvala jsem jak pominutá. Své peníze jsem měla nejraději pěkně u sebe, v peněžence. Ale přišel čas, kdy nebylo vyhnutí. Manžela chřipka skolila tak, že sotva vystrčil nos z peřiny, natož aby byl schopen dojet do města vybrat peníze. Bylo jasné, že volba padne na mě. Měla jsem z toho špatné spaní, ale to jsem samozřejmě nepřiznala.

"Je to jednoduchý, uvidíš", chlácholil mě muž. A já v ten moment nějak roztála, až tak moc, že mi hrdost vlezla do hlavy. Copak jsem taková blbka, že nedokážu vybrat prachy z toho železnýho monstra? A s přehledem si napsala na ruku PIN, který musím zadat.

Po náměstí jsem se pak nesla jak baronka, která jde vybrat své miliony. Stoupla jsem před bankomat, otevřela ruku. Z mé spocené dlaně na mě však zírala směsice barevných klikiháků. Začala jsem zmatkovat a sázela jedno číslo za druhým. Najednou šup a...karta byla v nedohlednu. Limit výběru byl vyčerpán a bankomat kartu už nevydal. A bylo po baronce! A bylo mi do breku. Měla jsem však přece jen štěstí. Hodná paní se spořitelny byla trpělivá a vypomohla mi radou a já se tak vrátila domů i s nákupem. Dlouho jsem však manželovi nepřiznala, co se tehdy u bankomatu stalo.

Když jsem na něj jednou čekala v autě a sledovala, jak vybírá z bankomatu, nestačila jsem se divit. On tam snad hraje divadlo, či co? Nebo mu to nejde vybrat a nadává. Po jeho příchodu jsem se na to opatrně zeptala.

" Tak abys věděla, já mu slušně odpovím na pozdrav, on nás přece taky zdraví, no a pak mu poděkuju, že mi ty peníze vydal. Jo a taky se někdy při odchodu ukloním, to je všechno", odvětil můj muž. 

"Takže v tom je ten fígl," zasmála jsem se nahlas. I bankomat má svou duši a hrdost a podle toho s námi jedná, filuta jeden! Přesto mám k němu respekt i nadále a raději mlčky poočku sleduju opodál stojící ostrahu, co kdyby bylo potřeba pomoct ....

 

Autor: Jitka Štanclová | neděle 19.1.2020 19:55 | karma článku: 25,77 | přečteno: 839x
  • Další články autora

Jitka Štanclová

Smích jak rozsypané korálky

19.3.2024 v 20:48 | Karma: 21,74

Jitka Štanclová

Pračka jako Titanik

1.3.2024 v 20:43 | Karma: 24,12