Stáří, aneb když nahlédnu do vzpomínek, synku

Našel bys věci, na které jsi skoro zapomněl.Tak jako nedávno já. Otevřu starou knihu a z ní vypadne list. Pohled na téma stáří. Jeden z mnoha Tvých výtisků, úvah, kterými jsi mě obdaroval....

STÁŘÍ.

Když uslyším slovo STÁŘÍ, jako první se mi vybaví starý muž a žena, nebo malé dítě a jak čas rychle utíká. Bílé vousy mu sahají až po pás, žena už sice nemá takové vlasy jak dřív, ale stále se oba vidí, jako když jim bylo dvacet let. Stále se milují. A o tom to je. Mít do stáří někoho vedle sebe, na koho se mohu spolehnout a koho budu mít rád.

Připadá mi to nedávno, když jsem jako malý jezdil na tříkolce, hrál si s ostatními dětmi. Ale nebylo to včera, ani před týdnem, ale před mnoha lety. Spoustu "věcí" člověk zapomene, malé, bezvýznamné a přesto velké, důležité vteřiny, dny a roky jeho života. Ale všechny tyto maličkosti ho poznamenají, i když si to neuvědomuje.

Celý život mi připadne jako vlak. Vlak života, který jste si nemohli vybrat a ve kterém si hledáte vhodné kupé s lidmi, kteří se vám líbí. Než toto kupé najdete, může se stát, že vlak zastaví v nádraží s názvem KONEČNÁ. Někdo má cestu delší, někdo kratší a někdo z něho raději vystoupí, kdežto druhý by chtěl zůstat, ale jízdenka mu propadla a revizor se k němu blíží. Jen doufám, že mi tato jízdenka nepropadne, protože málokdy se stane, že vám revizor dá další. Musíte ji pevně držet a nepouštět, jinak vystoupíte dřív, nebo místo kupé na vás čekají jen nepohodlné záchodky.

Ze života chci "vymačkat" co to půjde, ale přitom neublížit nikomu jinému. Nechci se jednoho dne probudit a vidět, jak mi život protekl mezi prsty, já otevřu dveře a STÁŘÍ promluví do ticha: KONEČNÁ

Přiznám se, že před těmi zhruba dvaceti lety, jsem tento text vnímala úplně jinak, jako dnes. Je nám synu o něco víc let a mnohé se změnilo. A já dnes už bezpečně vím, že život jsi nepromarnil a jsem na Tebe hrdá.

A jak to tedy vidím dnes já?Jednoduše vím,

ŽE: Podzim života je.....

Nakouknutí do tunelu života

Pořádný úklid

Teplo domova

Poklidný spánek

A bezpečná náruč.....

 

(Foto i text s laskavým svolením mého syna Tomáše)

Autor: Jitka Štanclová | úterý 15.1.2019 15:51 | karma článku: 24,23 | přečteno: 689x
  • Další články autora

Jitka Štanclová

Smích jak rozsypané korálky

19.3.2024 v 20:48 | Karma: 21,74

Jitka Štanclová

Pračka jako Titanik

1.3.2024 v 20:43 | Karma: 24,12