Je to tak a mám to potvrzené už definitivně. Ona ta přísloví nejsou vůbec zbytečná, ale na to asi musí každý přijít sám.
Že se při jídle nemluví, to jsem už pochopila víckrát. To když jsem iniciativně nabízela pohoštění, až mi v krku "zaběhla" rozinka z právě pojídajícího štrůdlu, a já tak viděla všechny svaté pohromadě. Někdy stačí i obyčejná slina, když se honem hlásíte o slovo. Kdysi dávno v dětství, mi zaskočil v krku bonbon malina. Dodnes si pamatuju tu hrůzu a strach o svůj život a nebýt kámošky Hanky, která mi uštědřila pořádnou herdu do zad, už bych tu dnes nebyla.
Nevím, jak to máte vy. Ale já když uvidím v televizi někoho chystat jídlo, okamžitě dostávám hlad, někdy je to teda spíš chuť. A už se hrnu k lednici a vymýšlím, co bych si tak asi dala. A inspirace bývají kolikrát až moc lákavé, stačí třeba přepnout na nějaký podařený díl kulinářského vaření. Huba se vám honí a prosmejčíte lednici od shora až po mrazák.
Tohle mě chytlo zrovna předevčírem. Chutí plno, ale nějaký smysl mi vnukl, že takhle navečer, to bych teda neměla přehánět a dát si raději něco odlehčujícího.
"A mám to", zvolala jsem úplně nahlas.
"Jitule, dáš si tu instantní kaši, cos měla v dárkovém košíku, je zdravá a bezvadná!"
Tak se i stalo. Příprava je jednoduchá. Sáček se vysype do misky, zaleje vřelou vodou (já přidala pro jistotu i mléko a máslo) a nechá se po promíchání chvilku stát. Misku s kašičkou jsem si odnesla jak jinak, než k telce a vyčkávala tříminutové lhůty, až bude kaše připravená. Prozatím zhlédnu Policajty v akci, páni ti se teda naběhají za různými případy, no nemají to vůbec lehký. Zrovna dostali hlášení o muži, který bezvládně leží na schodech budovy, a už tam pádí uniformovaná dvojice, z dálky vidí muže, vedle něj plechovky od piva.
Jakpak tohle asi dopadne, říkám si celá napnutá, automaticky sáhnu po misce s kaší, pojídám a jen hledím na to drama v telce. To už jsou oba policajti blízko u postiženého a jeden z nich vyjekne.
"A jéje". A já vyjekla s nimi! Na schodech vedle chlapíka totiž bylo nadělení, zrovna takové konzistence jako moje kaše, ovšem zdaleka né tak zdravé. Jindy mi to nevadí, ale tentokrát při střídavém pohledu na televizi a na mojí misku, jsem načisto rezignovala. Televize byla v mžiku vypnuta a kaše? Ta nedopadla o mnoho lépe.
Proto radím. Při jídle nemluv a nečum na telku!
