Patří tepláky do školy?

Tak tato mini anketa na mě vykoukla na sociálních sítích. Musela jsem nahlédnout do diskuze. Jsem totiž zvědavá malá babička blogerka.

Tak co, holky, která z vás dává dětem do škol-školek tepláky? A zde jsou některé odpovědi:

- Je to pohodlí na 1. místě

- krásné tepláky ano!

- jsem protiteplákista!

- tepláky jsou už i pěkné!...atd

Jó, holky, to my, dříve narození, skoro neznali nic jiného, než tepláky. Teda, zadrž, Jitko a mluv sama za sebe! Živě si pamatuju svoje asi jedny z prvních tepláčků, které byly s laclem, prostě tak, aby nepadaly. Byly ze silné teplé bavlny, když se namočily, musely schnout snad týden. Nohavice byly zakončené do gumy, snad aby zespoda netáhlo. Maminka musela mít radost, když jsme ze zimní koulovačky přišli domů jak sněhuláci, trčely z nás jen ledové koule. Oteplováky jsme v té době ještě neznali. A k teplákům se nosily galoše, byly celkem fajn, jen byl někdy problém trefit se do nich i s papučema. Raději jsem to zkoušela bez nich, ale mrzla jsem až běda.

Tepláky mě provázely odjakživa. Pod stromkem jsme nikdy neopovrhovali měkkými dárky, byli jsme šťastní, že vůbec nějaké jsou. Dárky pro sedm dětí, to nebylo jen tak. Pamatuju si, že jsem byla přešťastná z teplákové soupravy. Pochybuju, že by se dnes někomu líbila. Úplně obyčejná, tenká, bunda na zip až k bradě. (Kolikrát jsem si bradu skřípla, ale neskuhrala jsem)! No a já měla takovou radost, že jsem v té soupravě vyrazila do školy. Já bláhová si myslela, jak oslním spolužáky, ale mýlila jsem se.

"Fůůůj, ona má tepláky", dokonce zaznělo k mým uším a já nechápala. Vždyť je to dárek od Ježíška, z těch by měl mít každý radost. Inu, vysvětlujte něco takového dítěti. Na to byla maminka, aby utěšila. Na tepláky jsem však nezanevřela. Jedny, nejvíc oblíbený, jsem nosila tak dlouho, až se na kolenou prodřely, kdyby tenkrát frčela móda rezervaných kolen, byla bych konečně IN a COOL

A tak šel čas. Když dnes vidím ty krásné materiály, barvy a vzory, ze kterých se tepláky vyrábějí, moc se mi to líbí. Je výběr všeho možného i nemožného. Ale já stejně vzpomínám na tu svoji vánoční, obyčejnou teplákovou soupravu, kterou jsem tehdy dostala z lásky prý od samotného Ježíška.

Autor: Jitka Štanclová | pátek 21.1.2022 20:02 | karma článku: 31,43 | přečteno: 933x
  • Další články autora

Jitka Štanclová

Smích jak rozsypané korálky

19.3.2024 v 20:48 | Karma: 21,74

Jitka Štanclová

Pračka jako Titanik

1.3.2024 v 20:43 | Karma: 24,12