"Já se tak těším", špitla Zuzka a přitulila se ke svému muži. Jejich známí je totiž pozvali na letní grilování. Ale těšit se nemá předčasně, aspoň já to tvrdím.
Tak šup pod pergolu, kam se všichni pohodlně usadili a nosní dírky už nasávaly tu slibnou vůni toho grilovaného zázraku. Velice příjemnou atmosféru ještě dokreslovalo úžasné letní počasí, brnkání na kytaru, a tak než se začalo hodovat, vzduchem lítaly známé tóny Askalony, Niagary i Rosy na kolejích.
A už se to nese! Stůl zaplnilo množství dobrot, od pikantních párečků po dokonale propečenou krkovičku. "Hele", špitla opět Zuza a naklonila se ke svému muži.
"Mám hroznou chuť právě na tu krkovici, ale bojím se, že si pochroumám tu korunku vepředu, to víš, do masa nikdy nevidíš."
"No právě", odvětil její muž Zbyněk, "tak si ji vyndej a bude po problému", shrnul celou věc do jedné věty, protože už plnými ústy vychutnával šťavnatý kousek. Tak se i stalo, Zuza pečlivě zabalila korunku do ubrousku a následovala svého chotě v ochutnávce.
Večer se mimořádně vydařil, víno teklo proudem, všem se už pomalu klížily oči. Paní domu sklízela poslední zbytky z hodování, když v tom Zuzana vykřikla.
"Kde ji mám, kde ji mám?!" Nikdo z přítomných netušil, co má právě na mysli v tuhle pokročilou dobu, jen její muž.
"Panebože, kde je ta moje korunka?" zděsila se Zuzka a hmatala po stole. Ale ten byl pečlivě uklizený. Šeptem se zeptala hostitelky, kde skončily všechny ubrousky z hodování.
"Inu, něco v ohništi, zbytek v kontejneru", odpověděla a pokrčila rameny.
"Zbyňku, dělej něco, já mám v pondělí přednášku na sympoziu, přece tam nemůžu jít s chybějícím předním zubem!", vykřikla zoufale.
A tak milý doktor práv vzal klacík a šťáral ve zbytku ohniště, po neúspěšném počinu se oba uchýlili do přítmí kontejnerů a s baterkou začali průzkum jejich útrob. Opět bezúspěšně.
"Zítra je neděle, to se na mě každej zubař vykašle", se slzami v očích konstatovala Zuzka. Ale přesto se stal zázrak, dobrá duše se našla a Zuzka tak svou přednášku zvládla bravurně.
Co z toho vyplývá? Ať jsi chudák, nebo král, pokud ti to v hubě nepasuje, jak má, je to vždycky malér.
