...aneb, jak to vidí babička. Pro ty, které milujeme a chceme mít nejvíc kolem sebe, ani milion chvilek nestačí.
Role babičky je bezesporu úžasná. To mi každá babi může potvrdit. A navíc v pozdějším věku mnohdy komická. Ať je to teda věkem, nebo čímkoliv jiným (na něco se přece musím vymluvit). Mí vnuci přichází do věku "mluvícího". Momentálně mám jméno "babika", zrovna jako bábovka. Mají postřeh ti kluci, jsme si vlastně i podobné. Půvabné zkomoleniny různých jmen, to je u těchto mrňat roztomilé, co si budem povídat. Ale nejčastějším slovem je "BAGL-BAGR". Bagrem se jejich slovní přestřelka jen hemží. A nejen u nich. Jen co jsme vyšli na hřiště, kamkoliv, bagr vedl. Co jiného jim taky mohlo přistát pod stromečkem, než bagříky v jakémkoliv provedení.
Bagl-bagr se tak usídlil i v našich hlavách, teda hlavně v té mé. Když jsme jeli s mužem na nákup do města, koho jsme v té největší zatáčce nepotkali? Bagr.
"Bagl" , vykřikli jsme současně a začali se smát, inu, jako malí. "To kdyby viděli kluci!"
Před pár dny sedím v posluchárně naší seniorské univerzity, kde probíhá velice zajímavá přednáška o Černobylu. Tísnivá nálada, smutné téma. Lektor zrovna pouští krátký film, v pozadí doprovázený tesklivou hudbou. Černobyl-Pripjať tehdy a dnes, úklidové práce. A mezi všemi těmi stroji na mě najednou vykoukne bagr.
"Bagl"! Vybafnu do éteru. Naštěstí hrála hudba a všichni byli tak zabráni do dokumentu, že mi to trapno vyšlo. Jen kolegyně vedle na mě kývla.
"Cos říkala, kašleš, nechceš mátový cukrle?" spěšně se zeptala. Nechtěla jsem nic, neboť mě polil studený pot a musela jsem to rychle vstřebat.
"Musíš si dávat pořádný pozor, babiko", pokárala jsem se.
Takže i takové dopady můžou mít babičkovské "starosti". Ale neděste se. Jsou to ty nejkrásnější radosti i starosti, které mě mohly potkat. Víc než milion takových chvilek, hlavně ve zdraví. Pro všechny.
( foto: rodinný archív)
