"Jsem malej, ale šikovnej!" To tvrdil roztomilý čertík z pohádky a já ho za to milovala. Ale vždycky to tak u malých neplatí.
"Mami, nepotřebuješ do města?" zeptal se mě jednou po ránu syn. "Zrovna tam jedeme, tak se připrav". No to se mu mlaďochovi řekne, připrav se. Takhle po ránu na důchodkyni! Ale byla jsem na druhou stranu ráda, že se nemusím kodrcat busem. Naházela jsem tedy vše potřebné do tašky, hlavně peníze a drobásky do boční přihrádky, jak jsem zvyklá, přičísla vlasy a doladila svoji vizáž rtěnkou i parfémem. "Musíš se holka krášlit, i když seš babička!"
A už si to kráčím po hlavní třídě, pravda, že člověk trošku znejistí v krocích, když delší čas nevyjede do města. Ale přesto se snažím držet krok i hlavu pěkně vzhůru a nedat na sobě znát, že mě přece ta kolena vůbec nebolí, krční páteř ani náhodou a vůbec, zdravíčko mám celkově vynikající!
Tak kam skáknu nejdřív? V duchu rozmýšlím, ale pak si uvědomím, že jsem vlastně časově omezená, chci jet přece s mladýma autem zpět domů. Tak vezmu šmahem dva obchody, tržiště a nakonec půjdu mrknout do masny, předtím tam byla velká fronta.
Klasická masna, pulťák, vše tu voní, vše čerstvé, radost pohledět! A dokonce už tam není fronta jako před chvílí, tak šup, Jitko, alou k pultíku. Nakupuji, nevím co dřív, a taška se začíná jaksepatří plnit. Konečně dojde k placení. I to proběhlo zdárně, ale jak jsem nešikovně naklonila tašku, rozsypaly se na zem mince. Sakriš, to je ale malér! Jednou rukou přidržuji tašku, druhou se snažím sebrat drobásky. Podařilo se mi ulovit jen pár. Kašlu na to, dál už stejně nedosáhnu. Ale v tom mé oko zahlédlo lesknoucí se dvacku, ve mně se probudila zřejmě hamižnost a taky se mi vybavilo rčení, že "dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí", tak jsem prostě klekla na jedno koleno a jak slon v porcelánu hrabala ty zatoulané penízky. Kolena zaúpěla, páteř zasténala, ale dvacka byla v hrsti! Když jsem se vyhrabala z pod pultu, a když jsem uviděla tu frontu za mnou, bylo mi na omdlení!
"Tak to vidíš, ty důchodko nenažraná, šetřivá", říkala jsem si při úprku z prodejny. A přitom stačilo tak málo, pomoct si nohama. Špička mých bot by to zaručeně zvládla.
