Co si budeme povídat. Není přece nad volnost, čerstvý vzduch a neomezený prostor. To je pak hotový ráj.
"Tak jsme se zase sešly, milé ženy a moc děkuju za pozvání". Uvedla jsem se v jedné z vesniček, kam jsem byla pozvána na čtení svých blogerských příběhů. Zprvu jsme po sobě poočku pokukovaly a moc mě potěšilo a překvapilo, že jedna z žen se ke mně vrhla a objímala.
"Jitko, já to tušila, že seš to ty, cože, ty mě nepoznáváš?" no, přiznala jsem, že až po chvíli mi došlo, že jsme spolu před mnoha lety trávily čas za pultem místní Jednoty, coby prodavačky. Jak málo stačí k radosti, že mě vůbec poznala! Když jsem začala číst, jedna z žen se na mě upřeně dívala. Nejdřív mě to trošku rozhodilo. Ale pak, když se mě přímo zeptala na mou maminku a můj původ, došlo mi to. Má totiž od ní doma namalovaný obraz. Však mnoho z mých příběhů je věnováno dětství a té nejvzácnější-mamince.
Atmosféra na takových setkáních je vždycky příjemná. Ze začátku se ženský sice trošku ostýchají, vzájemně se oťukáváme. Já jim vždycky slibuji čistě nepolitické vyprávění, protože jednak tomu nerozumím, ani neholduji. Jde mi jen o to, aby se aspoň na chvíli odstřihly od běžných starostí, prostě jen na pohodu. A o tu mi jde především.
Ale když nastala kratičká přestávka na občerstvení a my všechny do sebe ládovaly skvělé chlebíčky, podotkla jedna z žen.
"Hele, Marti, ty máš tak krásně žlutý vajca na těch chlebíčkách, ty máš slípky puštěný venku, když je zákaz?" Marta však hned oponovala, že přece není blázen a nenechá slípky pást jen proto, aby pak dostala pokutu. A mě došlo, že jsem právě v místě, kde byla objevena ptačí chřipka a nacházíme se tak v zakázaném území vypouštění slepic do volného prostoru. Proto hned s úlevou podotknu.
"Jejda, to máme štěstí, že u nás mají slípky svobodu!" A sousedka sedící vedle mě hned pohotově odvětila.
"To už vydržijó, však jsem jim dnes v kurníku domlouvala. Holky, neserte mě, do konca března to už vydržíte a buďte rády, že nemusíte na hubě nosit roušky, jako my!"
K tomu není co dodat. Čistý vzduch, svoboda a pohoda, to je k nezaplacení. A taky důkaz, že náměty na příběhy nelétají nikde daleko, ale klidně se objevují všude kolem nás.
Krásné jaro všem!
