Sedm statečných kuřátek. Šest holek a uprostřed kluk. "Zase děcko!" prohlásil kdosi z těch starších, když jsem se narodila. V pubertě jsem se kvůli tomu čílila, později chápala.
Sedm kuřátek kolem ustarané maminky. Naštěstí nejstarší sestry převzaly velký díl zodpovědnosti. A já nejmladší na tom byla snad nejlépe. Jako dnes vidím, kdy se u mě všechny tři sestry střídaly a zahrnovaly láskou. Ale Dana vždycky vedla. Uměla to se mnou náramně. A hlavně diplomaticky a spravedlivě.
Když jsem ve škole držela povinný dotazník a měla vypsat všechny sourozence do kolonek, které nestačily na tolik dětí, styděla jsem se přiznat, že nevím co s tím.
"Přidej k tomu papírek a je to", vyřešila tehdy za mě tuto svízel hodná paní učitelka. A bylo to! Dnes už se tomu smějeme. Být z tolika dětí, bylo přece to nejkrásnější, co nás mohlo potkat. Sedm na všecko. Na průšvihy, na práci, na žal i na radost. Ale hlavně na lásku. Kolik báječných setkání se uskutečnilo na oslavách ve všech koutech republiky, to už snad ani nejde spočítat. Valašsko, Chebsko, Jižní Morava..... ........
Bohužel osud se neptá a většinou rozhodne sám. Bylo nás SEDM, sedm statečných kuřátek věčně kolem starostlivé mamky, která nás už dávno řídí tam zezhora.
Když jsem Tě Danko naposledy viděla, říkala jsi, že si nás maminka zase bere k sobě zpět. A že budeš čekat s ní.
Bylo nás sedm, už je nás šest. Šest na smutek, radost, i lásku. Šest přesto statečných, protože statečnost je to, co budeme v nejbližších dnech moc potřebovat.
"Drahá sestro, byla jsi mi mnohdy mámou, poradkyní a hlavně oporou. Moc Ti za vše děkuji."
