Z různých stran slyším stížnosti na poštu. Já sama, mám prozatím samé kladné zážitky. Asi je dobré občas poodhrnout roušku a nahlédnout k pravému jádru věci. Co když se někdy ve svých úsudcích mýlíme?
Bylo léto tak, jak má být. Naši známí kdesi ze severu Čech, se už nemohli dočkat, až vypadnou z vyhřátého paneláku a vyjedou konečně na chalupu. Vše potřebné zabaleno, vyrážíme, zavelel řidič.
"Kruci", zaklela jeho manželka po pár kilometrech. "Zapomněla jsem doma pekáč s buchtama i chleba, musíme se vrátit!" Její muž, ač nerad, otočil stařičkou škodovku a jeli zpět k městu. Markety tehdy nebyly a bez chleba nelze žít, jak se o tom i zpívá.
A tak vyběhla Jana fůru schodů až do sedmého patra, jelikož ani výtah nefungoval. Celá udýchaná stanula před dveřmi a nestačila zírat. Na prahu dveří seděl její bratránek z dalekého Valašska a netvářil se nijak nadšeně.
"Co tady prosímtě děláš", udiveně se ho ptala.
"A ty sa ještě ptáš? Šak jsem ti posílal telegram že dojedu, ať mě počkáš na nádraží, a tam nikdo", pohoršeně odvětil valašský chlapík. Nadarmo mu Jana vysvětlovala, jaké to je vlastně štěstí, že se vrátili kvůli pečivu, jinak by u dveří čekal marně. Jako správný, zarputilý Valach však tvrdošíjně trval na svém.
"Budu si stěžovat až na samé ministerstvo pošt, jaký tam mají bordel!" opakoval stále dokola, po celý večer, při ohýnku a opékání buřtů. Ale všem bylo jasné, že by to nikdy neudělal, byl to zgruntu hodný člověk.
*
Po roce, známí ze severních Čech, vyrazili zase na oplátku na Valachy, ke své rodině. Radost strýce Franty nebrala konce, i bratránek Frantík ochotně rodinu pohostil, jak se patří. Ohýnek, uzené, slivovička. A v tom se strýc rozpovídal.
"Šak jsem byl loni překvapený, když k vám mladý Francek odjel. Za dvě hodiny totiž přišel telegram .
Čekej mě, přijedu. Tož jsem si pomyslel, že je asi blbý, šak mám zastávku autobusu hned před barákem, proč bych ho měl jít čekat .
Vysvětlení přišlo záhy. Frantík totiž napsal telegram obráceně. Na místo adresáta, napsal svoji adresu. Za celý rok se k "činu" nepřiznal, až strýc uvedl vše na pravou míru. Tak by se měl české poště dodatečně omluvit, protože tenkrát si to opravdu nezasloužila.
