Mám se dát očkovat, nemám se dát očkovat.....

     Patřím mezi vyvolené...alespoň tedy bráno optikou kolegy blogera Richarda Siemka v jeho článku Jak si žijí vyvolení v Česku.

     Nemůžu za to. Já se k očkování proti prasečí chřipce nevyvolila, vyvolilo mě mé povolání a podnik, ve kterém pracuji. A nemůžu říct, že by mi to působilo nějakou obzvláštní radost. Spíš naopak.

     Z informací v médiích se toho moc nedozvím, jedni by za očkování takřka novinářské pero položili, druzí nenápadně mezi řádky i v nich varují, že vlastně očkovací látka není dostatečně vyzkoušená, firma, která nám látku dodává, je tak nějak podezřelá a vůbec všechno je nějaké divné. Co si z toho má člověk medicínou nepolíbený vybrat? Je lepší umřít na zmutovaný virus chřipky či na neočekávané komplikace po očkování...nebo bezvýhradně věřit moudrosti ministerstva zdravotnictví a hlavnímu hygienikovi...teď tedy - babo raď. Přesto, že už jsem věkem baba, poradit si nedokážu.

     Ministerstvo zdravotnictví prý přejímá odpovědnost za jakýkoliv neblahý výsledek očkování. Jednak- někde jsem četla, že to podle zákona není možné, odpovědnost má vždycky a jenom lékař, který očkování provádí a jednak...když budu koukat na kytičky zespoda, tak mi ta údajná zodpovědnost ministerstva bude tak na dvě věci....no...víte na které....

     Nehledě k tomu, že jakápak zodpovědnost kohokoliv, když stejně musím podepsat revers. V případě, že se očkovat nechám, musím lékaři podepsat, že jsem si vědoma případných vedlejších účinků. Ale to přece nejsem!!!Jak já, technik, mám vědět to, co neví ani sám lékař!

      Podepisovat revers musím i v případě, že se očkovat nenechám a umřu si na vlastní triko. Teda na chřipku. To už má větší logiku, ale pořád mi to neodpovídá na otázku, co je pro mě lepší. Jo, těžký je život vyvoleného....

     A tak hledám nějakou babu, která by mi poradila. Třeba bude baba chytřejší než naši novináři, lékaři, hlavní hygienik a ministerstvo zdravotnictví.