Má stát právo mi nařizovat očkování?

     Celá ta legrace kolem prasečí chřipky, tak jak se dala sledovat v médiích, byla od počátku taková nějaká divná.

     Nejdříve zděšení nad zmutovaným virem chřipky, vzápětí poté katastrofické prognózy o rychlosti jejího šíření a počtu mrtvých, kontroly na letištích, na vlaky, auta a autobusy se poněkud pozapomnělo, karantény podezřelých, výhružky první, druhou, třetí a stopadesátou vlnou, a jako na zavolanou spásná vakcína. Která odpovědná vláda, mající na zřeteli zdraví a spokojenost občanů svých států, by se odvážila vakcínu nekoupit...

     Ale, jak říká jeden starý vtip, všechno je jinak. Rychlost šíření byla pravděpodobně normální, jako u běžné chřipky, počty mrtvých nějak neodpovídaly prognózám, ba naopak byly nižší než na chřipku běžnou, a, což bylo nejzvláštnější, lidé občas umřeli dokonce i na onu spásnou a všezachraňující vakcínu. A když neumřeli, přineslo jim očkování alespoň pár slušných zdravotních komplikací.

     Najednou, po spoustě miliónů, které Evropa utratila za zázračně a předvídavě vyrobenou vakcínu, se začaly objevovat hlasy, že celá ta pandemie je jeden velký tunel. Na jednom konci tunelu kromě světla i rozpočty států, plácajících se ve finanční krizi, na druhém bankovní konta manažerů farmaceutických firem. Pandemie tak nějak usnula, i když samozřejmě s napětím očekáváme další a další vlny, ve skladech leží tuny dávek vakcíny,  z expirační doby uplývá tiše den po dni...a nic se neděje. Valná většina občanstva se po prvotním šoku přestala bát chřipky, ovšem obava z vakcíny přetrvává. Co teď?

     Ale pouze panovník ví si v krizi rady...a tak ministryně zdravotnictví míní nařídit povinné očkování vybraných jedinců v počtu dvěstě tisíc kusů. Záleží pouze na rozhodnutí hlavního hygienika. Za odmítnutí očkování deset tisíc pokuty. No fajn.

      Kdysi, když jsem byla spolu s mými kolegy v práci vybrána mezi ty "šťastné jedince", kteří by mohli být očkováni, měla jsem na výběr. Mohla jsem souhlasit či odmítnout, záleželo jen a jen na mně. V době, kdy byl svět přesvědčen a přesvědčován, že prostřednictvím zmutovaného viru dojde k novodobému armagedonu, jsem měla svobodu volby. Dnes, kdy se čím dál hlasitěji ozývá, že celá prasečí chřipka byla jenom velký humbuk, mi stát očkování přímo nařídí. A záleží na rozhodnutí jednoho jediného člověka. Nějakého pana Víta, který je náhodou hlavní hygienik. To snad ne!!!!!

      Ano, stát se potřebuje zbavit nadbytečných vakcín a nechce je, po vynaložení tolika miliónů, vyhodit. Ano, ty milióny byly z našich kapes, z našich daní.  Ano, pokud se vakcíny nespotřebují do konce expirační doby, jsou k ničemu. To všechno chápu. Nevím, jak by měl stát situaci s vakcínami řešit. Ale za nejšťastnější nepovažuji ani řešení, kdy se prostě nařídí očkování befelem. Zvlášť v případě, kdy je nutnost vakcinace zpochybňována. Obávám se, že vláda prostě nalítla vychytralým a bezskrupulózním farmaceutickým firmám, bohužel, ale proč má na, dejme tomu, omyl či důvěřivost, vlády doplácet občan? Nakonec, každý z nás zaplatil už dost...na daních do státního rozpočtu. Kdo se chce nechat očkovat, nechť tak učiní, kdo ne, ať se očkovat nenechá. A zbytek vakcín nechť vláda prostě odepíše...myslím si, že v tomto případě by jí to nikdo nemohl vyčítat. Ale nařizovat? Povinně? A pod pokutou?

      Co nám vláda nařídí příště? Skákání po jedné noze, aby se ušetřilo za obuv? Povinně jíst půl kila špenátu denně, abychom snížili produkci metanu?

     Když skousneme povinné očkování, můžeme za pár let skousnout i povinné čipování...a za dalších pár let pracovní tábory...Orwell byl velký vizionář...