Kdo za to může

     Následky čtvrteční hromadné nehody na dálnici D1 jsou odklizeny, těch několik raněných je pod lékařským dohledem v nemocnicích, přeživší zúčastnění děkují osudu, bohu, andělům strážným či osobnímu štěstí, že přežili, pojišťovny začínají sčítat škody a co nejdůležitějšího, začíná se hledat viník, neboli začíná se řešit ona v Čechách, a pravděpodobně nejen v nich,  pověstná klíčová otázka - kdo za to může.

     Samozřejmě nejzřejmější viník je počasí. Co si to vůbec dovoluje, v době, kdy všichni čekali jaro, obdařit nás sněhovou nadílkou jak na vánoce, co nadílkou, přímo sněhovou vánicí, náledím, námrazou a všeobecně podmínkami pro silniční provoz nebezpečnými, zvlášť když už většina řidičů přezula svoje plechové miláčky do letních páskových střevíčků. Jenže - na počasí můžeme nadávát, můžeme si na něj stěžovat třeba i na hydrometeorologickém ústavu v Komořanech, ale to je tak všechno, co s počasím naděláme. Takže počasí, byť viník nejviditelnější a nejvíc tak říkajíc na ráně je také nejméně vyhovující. Protože pokud někoho označíme za viníka, je logické, že po prokázaném provinění musí následovat odpovídající trest. No...a zkuste potrestat počasí.

      Počasí tedy ze zřejmých důvodů škrtněme a sáhněme hned po další odpovědné instituci. Samozřejmě,silničáři, policie, potažmo ministerstvo dopravy. 

     Jak to, že silničáři dostatečně rychle neodstraňovali čerstvě napadaný a stále padající sníh, jak to, že včas neposypali vznikající náledi?                                                                                 

      Jak to, že policie nezasáhla hned, včas, okamžitě, pokud možno ještě loni touto dobou? Jak to, že včas neoznačila místo nehody a nechala další a další řidiče bourat do už nabouraných aut před sebou? Jak to, že neodklonila okamžitě dopravu tak, aby se řidiči, kteří měli dost štěstí a řidičského umu a ubrzdili svoje vozítka dřív, než se předkem ocitla v zadku automobilu před nimi,nezasekli rázem v nekonečné koloně bez možnosti úniku?

      A co ministerstvo dopravy? Proč už dávno nenechalo na dálnici instalovat světelné výstražné tabule, upozorňující na stav dálnice a doporučující rychlost či případný objezd, případně na nebezpečných úsecích nenechalo přidat další a další značky, omezující rychlost či návěstí, upozorňující na nutnost dodržování bezpečné vzdálenosti?

      Někdo by mohl namítnout, že i silničáři jsou lidé a úroveň jimi používané techniky a technologií odpovídá jejich finančním možnostem a úrovni vědy na začátku jednadvacátého století, a že bohužel ještě nikdo nikde nevymyslel prostředek, kterým by bylo možné zlikvidovat sníh pokud možno ještě dřív než napadá, že i policisté jsou jenom lidé a ne jasnovidci, kteří by se dokázali dostat na místo nehody  dříve, než k ní dojde, a odpadla by tak časová prodleva, způsobená přepravními možnostmi policistů dostat se z místa, kde zrovna jsou na místo, kde se něco stalo, že možná ministerstvo dopravy vyjímečně nezaspalo, ale opravdu ty peníze na výstražné tabule chyběly...ale proč si lámat hlavu. Hledáme přeci viníky...a máme je. Že i tito viníci jsou nepostižitelní? Tak je alespoň pranýřujme v novinách, televizích, rádiích, ať mají ostudu.

      Že jsem na někoho zapomněla? Snad na řidiče? Že už když dělali zkoušky v autoškolách, učili se ve vyhlášce cosi o přizpůsobení rychlosti jízdy stavu vozovky a povětrnostním podmínkám, cosi o dodržování bezpečné vzdálenosti, cosi o dopravním značení a maximální povolené rychlosti...O zdravém rozumu, opatrnosti a prosté lidské slušnosti se, pravda, v žádné autoškole neučí... 

      Dokud se nezměníme my sami,dokud si budeme připadat za volanty svých aut jako mistři světa, dokud budeme honit čas, abychom proboha na tu chalupu nepřijeli o pět minut později a dokud budeme předpisy považovat za trhací kalendář a silniční značení za zajímavé obrázky zpestřující jednotvárnost dálnice, do té doby se silničáři budou moci upluhovat do roztrhání těl a radlic,  hlídka policie může stát  třeba na každém kilometru a na každý pátý metr může ministerstvo dopravy nechat instalovat deset značek a tabulí, nebude to nic platné. A my budeme hledat viníka všude, jenom ne sami u sebe.   

       Ovšem označit viníkem někoho konkrétního, případně sám sebe, je strašně složité a nepohodlné. Jednodušší a pohodlnější je obvinit instituci a ještě lepší je hodit všechno na počasí.