Česko má nespravedlivé daně

     Podle dnešního článku na Novinkách.cz si většina našich občanů myslí, že míra daňové solidarity v Česku není spravedlivá. Jednoduše řečeno, nelíbí se rovná daň.

     Šedesát pět procent respondentů z dotazovaných 14 000 by si přálo progresivní zdanění, padesát pět procent si myslí, že ekonomice by pomohlo vyšší zdanění bohatých. Sedmdesát pět procent dotazovaných je přesvědčeno, že sociální politiku by měl beze zbytku garantovat stát.

      Nechápu to. Jednoduchá matematika mi říká, že v případě rovné daně já zaplatím patnáct procent z příjmu, to jest cca 3 000, ten, kdo má příjem desetkrát vyšší, zaplatí desetkrát víc na dani než já, to jest 30 000. Je pravda, že mě zbyde po odečtu daně pouhých asi tak sedmnáct tisíc, tomu lépe vydělávajícímu zbyde těch tisíc sto sedmdesát. Ale pokud by onen lépe vydělávající platil třeba třicetiprocentní daň a já jenom deseti procentní, stejně by tomu člověku zbývalo daleko víc než mě...Ano, do státního rozpočtu by bylo v celkové sumě teoreticky odvedeno víc peněz, ale jak říká klasik, šedá je teorie, zelený strom života. V našem daňovém prostředí existuje tolik výjimek, odpisů a nejrůznějších obezliček, že v konečném součtu by možná onen hypotetický lépe placený odvedl státu ještě méně než já. Protože už od dob nejranějších počátků států, pravděpodobně ještě v předkristovské éře, se lidé snažili pokud možno placení daní vyhnout.

     A vůbec - pojem "bohatý" v naší společnosti. O kom můžeme říci, že je bohatý? Určení bohatství jednotlivce záleží na úhlu pohledu a vlastní mohovitosti. Samozřejmě, z pohledu drtivé většiny občanů tohoto státu jsou bohatí třeba vrcholoví manažeři polostátního /nebo úplně státního?/ ČEZU, Českých drah, možná Českých aerolinií, samozřejmě za bohaté považujeme naše politiky či přední podnikatele. Ovšem jejich bohatství určujeme podle toho nejviditelnějšího, podle výše platu. A ruku na srdce, většinou o poctivosti jejich příjmů silně pochybujeme. Těmto lidem můžeme jejich příjmy závidět, vyčítat, nepřát, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. A těchto lidí není, podle mého soudu, zas tak podstatné procento, aby jejich třeba osmdesáti procentní zdanění vyřešilo dluh státního rozpočtu. Jednak, jak už jsem psala, cest a cestiček ke snížení daňového základu je mnoho a jednak, i při poctivém placení daní by těmto lidem zbylo pořád ještě daleko, daleko víc, než takzvaně obyčejnému člověku.

     Obávám se, že s těmito obecně uznávanými "boháči" se ale většina respondentů z průzkumu společnosti Sanep nesrovnávala. Možná jsem zbytečně pesimistická, ale mám za to, že lidé, hlasující v průzkumu, brali jako měřítko svého souseda, který má nové auto a opravený dům, protože má třeba truhlářskou dílnu a "maká jak o život", na rozdíl od těch, kteří jako zaměstnanci mají ve čtyři "padla" a jdou do hospody nebo k domů k televizi. Možná brali za reprezentativní vzor boháče svého známého, který vystudoval dvě vysoké školy a našel uplatnění u mezinárodní firmy, na rozdíl od těch, kteří se zvládli s odřenýma ušima vyučit a teď dřou někde u soukromníka na stavbě za pár švestek a nadávají, jak se nadřou, zatímco ten inteligent se v práci jenom válí.

     Znala jsem jednoho takového. S bídou vychodil základní školu a po revoluci nemohl najít práci. Skončil jako metař či jak se tomu říká, u městských technických služeb. Za minimální plat zametal ulice a vysypával odpadkové koše a hrozně nadával, jaká je to dřina. "Bohatým", rozuměj lidem, kteří měli třeba jenom o málo větší plat než on, nemohl přijít na jméno. Nakonec se pohádal i se mnou, protože beru hodně peněz a celý den v práci sedím. Tak za co ty peníze beru, že....

     Nevím, možná jsem nespravedlivá.  Možná mají ti lidé pravdu a já jsem hloupá, protože mi stačí to, co mám, a protože vím, že když si někdo poctivě vydělá víc než já, musí se také víc snažit a víc pracovat i na sobě. A takovým lidem jejich příjmy já závidět nemůžu.

     P.S. To, co jsem napsala, se týká všech poctivých lidí, kteří pracují, vzdělávají se a snaží se sami něco dokázat. Tuneláři, podvodníci a šibalové jsou úplně jiná kapitola. I v případě daní, protože takoví lidé své nelegální příjmy rozhodně nedaní. Takže pokud respondenti v průzkumu brali jako reprezentativní vzorek bohatých tyhle lidi, tak jsou drazí respondenti pomýlení dvakrát. I sebevětší zdanění bohatých by bylo na nelegálně nabyté příjmy krátké.