Sedm dní ve světě umění

„Umění s sebou nese něco neodolatelného, co je těžké pochopit. Stejně jako láska, i umění zvyšuje touhu.“

Až po dlouhých osmi letech se českým čtenářům dostává do ruky překlad úspěšné knihy Seven Days in the Art World, resp. Sedm dní ve světě umění. Jedná se o velmi pozoruhodnou publikaci. Není to beletrie, ani učebnice, je to něco mezi tím. Kniha je stejně zábavná, zajímavá a čtivá jako román a přitom přínosná, poučná a stojící na reálných základech a postavách jako naučná literatura.

Svět umění je pro naprostou většinu lidí zahalen tajemstvím. Jistě, všichni víme, že existují aukce, na kterých se draží umělecká díla, stejně jako víme, že umělci bývají excentričtí a vystavují v muzeích či na soukromých výstavách. Umíme si ale skutečně a do detailů představit, jak aukce nebo výstava probíhá? Jací lidé tam chodí, co si myslí, v jakých materiálech lze hledat informace, kde a jak se učí umělci být umělci? Věřte mi, že nevíme. Nedokážeme si představit, jaká je zde hierarchie nebo třeba rivalita...

Autorka Sarah Thorntonová, před vydáním knihy jen „neznámá socioložka“, jak sama sebe v doslovu nazývá, pomocí osobních rozhovorů shromáždila informace od neuvěřitelných více než 250 významných osob, které mají co do činění se současným uměleckým světem. Jejich nejzajímavější a nejvýstižnější glosy, metafory a prohlášení zapracovala do sedmi „dní“, přičemž každý z nich strávila na jiném místě, s jinými lidmi, v jiné části uměleckého světa:

- na aukci v aukční síni Christie´s v New Yorku (ve středu 10. listopadu 2004),

- na kritickém semináři v Kalifornském institutu umění neboli CalArts (v pátek 17. prosince 2004),

- na veletrhu ART BASEL ve Švýcarsku v Basileji (v úterý 13. června 2006 a některé momenty jsou z úterý 15. června 2004),

- v galerii Tate Britain v Londýně při příležitosti rozhodování o vítězi a následném vyhlášení vítěze Turnerovy ceny (v pondělí 4. prosince 2006),

- v redakci nejvlivnějšího časopisu o umění Artforum, která sídlí v New Yorku (ve středu 14. února 2007)

- v ateliéru významného japonského umělce Takašiho Murakamiho (v pátek 6. července 2007)

- na Benátském bienále (v sobotu 9. června 2007)

O jednotlivých kapitolách knihy by se toho dalo napsat mnoho, do recenze by se však nikdy nevešlo vše podstatné, a tak si knihu raději sami přečtěte. Rozhodla jsem se vás ale alespoň nalákat několika pro mě nejzajímavějšími citacemi:

____________________________________________________________

• z kapitoly AUKCE

„Umění má pouze takovou hodnotu, jakou je za ně někdo ochoten zaplatit.“

„Večerní aukce je jako návštěva synagogy o svátcích. Všichni se znají, ale vídají se jen třikrát do roka, takže klevetí a povídají si o tom, co v mezičase podnikali.“

„Z umění se stal přijatelný způsob, jak diverzifikovat vlastní investiční portfolio.“

„Je to živý obraz přetvářky a chamtivosti. Vejdete do místnosti a všichni jsou tak šťastní, zdraví vás, ptají se, jak se vám daří, a přitom vás chtějí jen vochcat.“

• z kapitoly SEMINÁŘ

„Podstatou kritiky je rétorika a ne osobní útok.“

„Upřednostňujeme takové studenty, kteří na střední škole tak docela nezapadají do davu.“

• z kapitoly VELETRH

„Kdy ta bublina praskne?“ (reakce na neustále rostoucí trh s uměním a rostoucí ceny)

„Mám takový dekadentní pocit, když jsem sama v celém letadle, takže jsem byla ráda, že jsem mohla vzít pár kurátorů.“

„Doslechla jsem se od více než jednoho zdroje, že dokonce i psům se pro vstup na přehlídku vydává průkaz opatřený fotografií.“ (ve skutečnosti byl ale psům vstup zakázán)

„Švýcaři milují dodržování pravidel asi tolik, jako ostatní národy milují jejich porušování.“

• z kapitoly CENA

„Neuvěřitelně mě to vyděsilo, trvalo mi týden, než jsem byl schopen ti nominaci přijmout.“ (jeden z finalistů)

„Nepálená hlína? Je to jen nedopečené nebo úplně nehotové?“ – reakce na sochy jedné z finalistek (Rebecca Warren)

„Umělci bojují se sebevyjádřením a k tomu potřebují mimořádnou dávku sebedůvěry. V některých situacích se tato sebedůvěra může změnit v soutěžení, ale málokdy je to příjemné.“

• z kapitoly ČASOPIS

„Vydavatel se musí postarat o všechno,“ vysvětluje Guarino. „Mým úkolem je plést se všem do jejich práce, aniž by si toho kdo všiml. Knight má zvrácenou schopnost prodávat reklamu. Já jsem spíš vychytralý machiavellistický manipulátor.“

O současném umění prohlašuje, že „se z devadesáti pěti procent nedá brát vážně“.

• z kapitoly ATELIÉR

„Zřekl jsem se osobního života, abych se mohl soustředit na svou práci. Možná jste čekala romantičtější příběh.“

• z kapitoly BIENÁLE

„Bienále je jako sraz absolventů střední školy, na kterém jsou všichni absolutně úspěšní. Není to reálný svět.“

„Bienále je jako maraton v hledání nového mistrovského díla. Chcete objevit novou tvář a zamilovat se. Něco jako rychloseznamka.“

„V Benátkách se snadno můžete zamilovat i do sloupu veřejného osvětlení.“

„Bienále není jen tak nějaká přehlídka konající se jednou za dva roky. Je to obr mezi přehlídkami a jejím cílem je zachytit globální umění v daném momentu.“

Co dělá kurátor? „Kurátoři upoutají vaši pozornost k věcem, kterých byste si jinak nevšimli. Navíc vám díla zprostředkují takovým způsobem, že dostanou jakýsi pronikavý smysl.“

„Pesimistické předpovědi týkající se globální homogenizace prostě neplatí. Existuje hodně sdílených informací, ale způsob, jakým s nimi lidé nakládají, se radikálně liší.“

„Muzea jsou jako zoo, ale bienále jsou spíš jako safari. Jedete celý den a vidíte desítky slonů, zatímco ve skutečnosti byste chtěla vidět lva.“

Pokud vás svět umění zajímá a chcete nahlédnout trochu pod pokličku dění, poznat významné umělce, dealery, kurátory, kritiky, sběratele nebo specialisty aukční síně či učitele umění, dozvědět se třeba o tom, že se dá tvořit i čokoládou nebo že si významní autoři platí méně známé malíře, aby jim pomohli s jejich díly, aby mohli tvořit víc a rychleji, přečtěte si Sedm dní ve světě umění.