Robert Bryndza: Do posledního dechu (recenze)

Profesní i osobní život Eriky Fosterové pokračují a v tomto díle (v pořadí již čtvrtém) v obou dochází k dramatickým změnám, které jsme ale všichni tak trochu čekali.

Jestliže ještě neznáte anglického autora se slovenským příjmením, kterého celosvětově proslavila detektivní série s Erikou Fosterovou, bývalou armádní důstojnicí, která při zásahu přišla o velkou část svého týmu (včetně manžela Marca), nevadí, protože nikdy není pozdě vrátit se k předchozím knihám, počínaje bestsellerem Dívka v ledu.

Pokud patříte mezi jeho pravidelné čtenáře, víte, že můžete očekávat vysoký standard, který neskomírá ani v Do posledního dechu. Robert Bryndza tentokrát rozvíjí myšlenku anonymity internetu, konkrétně sociálních platforem. Jak se ukazuje, facebookový profil je velmi mocná zbraň, do které munici poskytují sami uživatelé prostřednictvím vkládání svých fotografií a informací ze života. Netrvá ani příliš dlouho takový věrohodný účet vytvořit (za pomoci pár přátelství, vložení dostatku obrázků a statusů), protože mnohdy stačí sympatické profilové fotografie či ukradená zvučná jména na to, aby s vámi ti na druhých stranách obrazovek toužili navázat kontakt.

Na začátku příběhu se Erika plácá na stanici v Bromley, kam ji na konci předchozího dílu série přeložili a kde nedělá na vraždách. Trpí nejen ona, ale i její nadřízení. Po letech osamění ale konečně začíná dávat prostor vztahu s bývalým kolegou Jamesem Petersonem, u kterého také tráví čas, když mu zavolají a informují ho o nálezu těla mladé dívky. Jede na místo činu s ním a ihned začíná, i přes výstrahy přítomného vyšetřovatele, vyslýchat svědky. 

Podaří se Erice dostat zpět tam, kam patří, odpustit si, „opustit“ ve své mysli Marka a umožnit si tak rozvíjet vztah s Jamesem - a v neposlední řadě vyřešit případ včas, když se poprvé doopravdy bojí, že selže?

I tentokrát je autorův styl hodně stavěný na dialozích, které dodávají příběhu čtivost a spád. Osobní rovina hlavní hrdinky, nevinnost přibývajících obětí i obtížná identifikace pachatele poutají od počátku čtenářovu pozornost. Zhruba v polovině pak poznáváme i toho, kdo se tak účinně skrývá. Děj tak máme možnost vnímat z obou stran a pochopit pachatelovu motivaci k jeho chování. 

Posuzovat někoho bez dostatku informací je až příliš snadné a často nesmírně nevhodné... V tomto příběhu si ověříte, jak moc to může být také nebezpečné, protože váš rychlý soud lidé vnímají i v případě, kdy nevyslovíte ani hlásku. 

88 %