Příliš krátký provaz

Suzzane, čtrnáctiletá dcera senátora Lombarda, nebo také Medvídek, jak ji byl zvyklý titulovat Gibson, už se pohřešuje deset let. Zmizela v době, kdy byl... pryč. 

Poslední neklamnou známkou její existence je záznam z videokamery na benzínové pumpě kdesi v Pensylvánii, kterou je Gibson zrovna nucen sledovat v rušném bistru jménem Noční ptáci. Opět ho dávají v televizi. Dívka se v jednu chvíli zadívá přímo do kamery a Gibsonovi se zdá, že právě jemu svým pohledem posílá nějaký vzkaz... Něco nevidí. Ale co?

Gibsona Vaughna, za mlada zaměstnáním hackera, zatkli právě kvůli senátorovi. Dostal na výběr: buď deset let vězení, nebo pět let u mariňáků. Rozhodnutí bylo jednoduché. Přišel o otce, který se oběsil, a on nevěděl proč a potom ještě o Suzzane, svou nejlepší kamarádku z dětství. Kam se sakra poděla!? Gibsonova neutěšená životní situace, ve které ho opustila žena s dcerou, povinnost platit hypotéku na jejich bývalý společný dům, ale také touha vědět, co se stalo, ho přivedou zpět nejen ke klávesnici, ale také do nebezpečných politických kruhů, kde si s těmi nevhodnými, zvlášť v předvečer prezidentských nominací, umějí poradit...

Nikoho netěší, když věšíte člověka, který se tomu nebrání.

George Bernard Shaw

Debutový thriller Američana Matthewa FitzSimmonse s názvem Příliš krátký provaz je únorovou novinkou Knižního klubu z oblíbené Edice světový bestseller. Kniha měla ihned po vydání v originálu nebývale velké a kladné ohlasy na internetu. Na tenký led politických thrillerů si moc autorů netroufá. Autor se tam ale se štěstím proč se štěstím, i když trochu povrchně, pohybuje velmi zdařile. Musím poznamenat, že kniha se velmi dobře čte. 400 stran uteče jako nic. Je plná akce – honby za pravdou. Logicky tou, kterou jiní nechtějí, aby někdy vyšla na povrch. Gibson je kvalitní, charismatická hlavní postava, navíc bychom se s ní měli setkat ještě i v dalším dílu série. Kromě něj v knize vystupují dva nabubřelí tajní agenti, s kterými spolupracuje, nejeden záhadný pravděpodobně padouch, několik vypočítavých jedinců a až příliš mnoho obětí.

„Naděje je jako rakovina. Může to dopadnout jen dvojím způsobem. Buď se nikdy nedozvíš pravdu, což bude mít za následek, že tě to bude sžírat tak dlouho, až z tebe nic nezůstane, nebo, a to je ještě horší, se pravdu dozvíš a narazíš v plné rychlosti hlavou do zdi, protože tě tvoje naděje ujišťovala, že jezdit bez bezpečnostního pasu je naprosto v pohodě.“

Téměř celý příběh je vyprávěn z Gibsonova pohledu. Díky jeho umu na něj není tak snadné vyzrát, jak by se mohlo zdát. K tomu, aby zjistil, co potřebuje, nebo se dostal tam, kam chce, používá všechny možné technologie. Ale když se přece jen dozví pravdu, a dokonce překoná pomyslnou čínskou zeď v podobě všemožných ochranek, aby se dostal k té, která potřebuje prozřít, nemá z toho ani radost. A to dokonce ani tehdy, když se mu povede dostat svého odvěkého nepřítele. Pravda je tak děsivá a smutná zároveň... A bohužel se netýká jen Suzzane. Ale je tu světlo na konci tunelu...

87 %