Kočičí host od Hostu

Je známo, že kočka si vybírá majitele (nikoli naopak). Stejně tak se ví, že i ty, kdo kočky a priori nemusí, si právě toto zvíře nakonec většinou dokáže získat na svou stranu, a to velmi elegantním způsobem. 

Svou nespoutaností, svébytností, občasnou podlézavostí, kterou střídá naprostý, očividný nezájem, mazlivostí, předením či hravostí dokáže kočka rozehřát srdce kdejakého morouse, a to dokonce i v tom případě, kdy má jen možnost zvíře pozorovat...

Mezi „kočkomily“ se více než třicet let svého života neřadili ani toho času redaktor, později spisovatel Haruki Murakami, ani jeho žena, tehdy korektorka, později básnířka Mičijo Kawano. Pak ale do jejich života nečekaně vstoupila malá Čibi, a jejich svět a následně i život byly rázem mnohem radostnější, a to aniž by jim zmiňovaná kočička patřila (ačkoli lze vůbec kočku vlastnit?), aniž by ji hladili nebo se s ní jinak mazlili...

Kniha Kočičí host je příkladem specifického, klasického japonského žánru, jenž se nazývá šišósecu. Jde v něm o osobní zpověď, popsání vlastních zážitků, dojmů a pocitů. Vyprávění tedy neobsahuje žádnou pointu ani vzrušující zápletku, ale přesto kniha nese velmi silný příběh plný emotivních prožitků a čtenáře dokáže zaujmout, zřejmě právě svou opravdovostí a bezprostředností, a to prosím nejen v domovském Japonsku, ale i v dalekém „Novém“ a „Starém“ světě, kde by tento žánr mohl mnohým připadat dost nudný...

Přesto právě tato kniha obsadila vrcholné příčky žebříčků v prodejnosti knih (New York Times, Sunday Times) a právem by měla zaujmout i české čtenáře. Dnes již známý a úspěšný autor Kočičího hosta citlivě sepsal právě onu nečekanou, nevynucovanou lásku, která může vzniknout mezi člověkem a svobodným duchem majestátní, tajemné malé šelmy...  A co vy, patříte také mezi ty „vyvolené“, kterým kočka dovolí poznat onu specifickou formu lásky?

89 %