Kdo má hlavu plnou přízraků?

Marjorie ječela: „Vyžeňte mi je z hlavy!“ Táta: „To bude dobrý. To – to byl jenom zlý sen.“ „Jsou hrozně starý. Nenechají mě spát. Jsou tam furt.“ 

Meredith, říkejme jí Merry, patnáct let po rodinné tragédii vzpomíná na to, jak to tenkrát bylo. Chce to po ní spisovatelka Rachel, obvykle píšící beletrii. Odehrálo se vše tak jako v Posedlosti? Nebo tak, jak se píše v policejní zprávě, již má Rachel rovněž k dispozici? Anebo si to tehdy osmiletá Merry pamatuje ještě jinak?

„Co kdybys mi pro začátek řekla něco o Marjorie a o tom, jaká byla předtím, než se to všechno stalo?“

Kniha Hlava plná přízraků je mrazivou novinkou Knižního klubu. V psychologickém thrilleru s hororovými prvky se střídají dvě linie vyprávění. Jednou jsou rozhovory dospělé Merry s Rachel včetně jejích vzpomínek, další tvoří přepisy POSLEDNÍ ZBYLÉ (PŘEZ)DÍVKY, což je „prostě BLOG“ s dosti netradičním názvem, který zkoumá, hodnotí a popisuje „všechno hororové a hrůzostrašné“, a to včetně seriálu Posedlost.

Onen televizní propadák s názvem Posedlost úzce souvisí nejen s Merry, ale s celou její rodinou. Protože právě spolu s mámou, tátou a starší sestrou Marjorie – tou (údajně) posedlou - byli jejími hlavními aktéry, resp. jejich reálnými předlohami (v seriálu je hráli herci). Posedlost se ale natáčela ve skutečných prostorách domu rodiny Barrettových a kamery snímali i jejich právoplatné obyvatele, a to až do očekávaného vrcholu, kterým se mělo stát vymítání ďábla...

„Já nekoušu ani neškrábu,“ pronesla dalším hlasem, novým, který se nepodobal ničemu, co kdy v dějinách lidské mluvy zaznělo.

Příběh, u něhož se prý k smrti bál i Stephen King, je již několikátým dílem Paula Tremblaye (*1971, USA), ačkoliv čeští čtenáři mají tu čest nahlédnout do spisovatelovy hlavy plné nápadů poprvé až nyní, právě prostřednictvím této knihy, jež se i v originále jmenuje A Head Full of Ghosts. Jak dokazují mnohá kladná hodnocení autorových knih mezi čtenáři, jeho dílo je čtivé a dokáže zaujmout.

Já bych speciálně pochválila jeho originální pojetí (při psaní knihy Hlava plná přízraků). Autorovi se podařilo velmi věrohodně napodobit styl často náctiletých nebo mladých zapálených pisatelů (někdy i bláznivých) blogů a zároveň zprostředkovat vzpomínky malé, někdy vyděšené, ale vychytralé malé dívky, která sice chvílemi prožívala doslova peklo na zemi, ale přesto se jinak, přesně jak je dětem vlastní, snažila dál žít svůj naivní, normální život.

Zpracovat nápad s tolika dějovými úskoky, slepými uličkami a překvapivým rozuzlením muselo být velmi těžké. Obzvlášť náročné muselo být správné načasování jednotlivých scén, aby vše dávalo smysl a správně vyznělo. Paulovi se to povedlo. Pokud se rádi trochu bojíte, doporučuji! Budete se „bavit“.

87%