Homosexuální láska z pera nobelisty

Ach, ta láska. Kvete nejen v každém věku, ale určitě i vůči všemu živému, bez ohledu na pohlaví. Někdy jí dáme průchod již v raném mládí, někdy až na sklonku života. 

Ale čím později jí povolíme opratě, tím divočejší, vášnivější a vroucnější cit bude...

Der Tod in Venerik neboli Smrt v Benátkách, nejznámější novela německého spisovatele Thomase Manna z roku 1912, je jedním z klasických děl světové literatury, jež bylo již několikrát i zfilmováno. Myslím, že je správné, že i tato díla se dočkávají své audiopodoby a stávají se tak stravitelnějšími pro dnešní mladou populaci či zaměstnané dospělé. Jaká je právě Smrt v Benátkách?

Hlavní postavou příběhu je stárnoucí, úspěšný spisovatel Gustav von Aschenbach. Po mnoha letech „usilovné práce“, jak sám svou tvorbu nazývá, je unaven a rovněž znuděn společností tehdejšího Německa. Pocítí opětovnou touhu cestovat. Po nezdařeném pokusu trávit čas v jedné z vybraných destinací se nakonec uchyluje do krásných, gondolami propletených Benátek. Spolu s ním v hotelu bydlí také  početná polská rodina, jež čítá čtyři sestry a jednoho syna. Pohled na božského Tadzia k Aschenbachovu vlastnímu překvapení naprosto změní a zejména rozsvítí jeho již příliš šedý život...

Zkrácenou audioknihu klasické novely Smrt v Benátkách namluvil osmapadesátiletý herec a dabér Jiří Hromada. Jak vyplývá z nadpisu i nastínění děje, v příběhu hraje ústřední roli potlačovaná homosexuální láska. Načtení se vskutku velmi povedlo. Postupné uvědomování si, kam obliba mladého Tadzia ze strany hlavního hrdiny směřuje, bylo interpretem podáváno velmi napínavě, jemně a zároveň vášnivě. Jiří Hromada byl jako prezident gay hnutí v ČR, bývalý šéfredaktor gay časopisů a gay aktivista pro tuto tématiku jasná a vskutku velmi dobrá volba.

Samotný příběh je, zejména z počátku, hodně popisný. Po celou dobu je dílo přemýšlivé, velmi vkusně podkreslované klasickou hudbou Gustava Mahlera. Vzhledem k tomu, že se jedná o starší literaturu, styl je květnatější a jazyk obsahuje dobové výrazivo. Velmi zajímavý je tehdejší pohled německého umělce na ostatní národnosti či vzpomínání na dobu livrejů a převlékaní se k večeři. Jako „něco jiného“ ke čtení resp. poslouchání doporučuji. Přenesete se do jiné doby, na jiné místo a k jiným problémům.

A jedna Aschenbachova věta k zamyšlení na závěr: „Ze samoty se rodí originalita, ale i zvrácenosti.“

85 %