„Myslíš, že víš, co je pravda. Pravda je, že nevíš nic.“ Pro koho to asi platí? Maya Sternová je hlavní postavou již deváté cobenovky, knihy amerického bestsellerového autora thrillerů Harlana Cobena.
Příběh začíná pohřbem Mayiina manžela, kterého ona, bývalá elitní armádní pilotka operující v Iráku, nedokázala ochránit. Nejdřív sestra a teď i on. Joe, manžel a otec jejich dvouleté dcery, potomek bohaté rodiny Burkettových, kteří tím přišli už o druhého syna.
Maya na to zůstala sama. Na všechno. Její noční můry, dcera, děti její tragicky zemřelé sestry a žalem zlomený, v alkoholu se utápějící manžel, a k tomu ještě rodina Burkettových, podle jejichž pravidel musí, nebo alespoň do této chvíle musela, hrát. Například akceptovat Isabelle Mendezovou jako chůvu své dcery Lily, protože její matka zase byla chůvou Joa. Maya by preferovala školku, ale podvolila se. Vše se změní ve chvíli, kdy Maya na záznamu z nově a tajně umístěné kamery uvidí něco, co nedává naprosto žádný smysl...
Maye se podařilo nezaječet.
Zatni, povol, zatni...
Je zajímavé, kolik amerických autorů ve svých dílech pracuje s posttraumatickým syndromem, obvykle důsledkem válečných operací na Blízkém východě; zjevně se jedná o téma velmi aktuální a přinejmenším v amerických médiích často diskutované. A roli hraje i v tomto příběhu.
Hrdlo se jí začalo svírat. Ty zvuky – střelba, vrčení rotorů vrtulníku, výkřiky v smrtelné bolesti – ji rázem pohltily. Zavřela oči, několikrát se zhluboka nadechla, výraz tváře dokázala ovládnout.
Po celou dobu sledujeme příběh z Mayina pohledu. Maya působí sympaticky a trochu osaměle. Je jasné, že nadevše miluje svou malou dcerku, je inteligentní, atraktivní a trochu chladnokrevná. Nenechá se sebou manipulovat, ale klidně si zahrává s ohněm. Aby zjistila, co se doopravdy stalo, je ochotná dát se dohromady i s tím, kdo jí zničil. Jenomže kdo ji skutečně dostal na dno? Vůbec to není tak, jak to od počátku vypadá...
Coben je pro mě typickým americkým thrillerovým spisovatelem, a to stylem, čtivostí, ale i „konzumností“. Četla jsem už vícero jeho knih a všechny, jak to tak bývá, jsou si podobné. Líbí se, líbí se velké většině, mají co nabídnout, nejsou příliš složité, ale přesto rozehrávají několik různých příběhů, obsahují alespoň na první pohled zajímavou zápletku, roli v nich hrají mezilidské vztahy a to zejména ty partnerské, suprově a pohodově se čtou, ale... zatím mi nedaly nic navíc. Nicméně pořád jsou, a Smrt v zádech nevyjímaje, jako odpočinková četba rozhodně k doporučení.
80 %
