V reakci na střílení do Palestinců v Gaze český éter překypuje znalci židovské historie. Mainstreamový názor je zřejmý: jen do nich, muslimů! Braňme před nimi stát Izrael i celou Evropu.
Trochu zaniká fakt, že bratrovražednou válku v oblasti dnešního Izraele nerozpoutal prorok Mohamed, ta začala mnohem, mnohem dříve. Ať se to někomu líbí či ne, Židé a Arabové bratry jsou. Tedy nevlastní: stejný otec – Abrahám, a různé matky - Sára, matka Izáka, a její egyptská otrokyně, matka Ismaila. Takové rodinné uspořádání nedělalo dobrotu nikdy!
Největším paradoxem však je, že v dnešním vyhroceném okamžiku se opět vynořila řada buditelů, kteří horují za obranu křesťanských hodnot a židovsko-křesťanských základů naší kultury. Jakých základů?
Doba, ve které žil Ježíš zvaný Kristus, byla stejně složitá jako ta dnešní. Židé palestinsko-syrské oblasti byli součástí slitiny řecké, východní a později římské civilizace, malý monoteistický ostrůvek ve velkém „pohanském“ moři. Ježíš však nevyzýval své židovské bratry, aby pozvedli zbraně a bránili svou kulturu proti záplavě cizinců. Nene, hlásal, aby lidé hledali království nebeské.
Násilí neschvaloval dokonce ani v případě přímého napadení. Jeho větu „Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť“ je dost těžké strávit. Přesně toto však Ježíš nejenom řekl, ale také dokazoval v různých situacích svého života. Například při svém zatčení nebo při výslechu u velekněze, kdy jej udeřil veleknězův sluha.
Nastavit druhou tvář tomu, kdo mě udeří? Hmmm…
Tyto postoje jsou dnes stejně mimo jako v době, kdy Ježíš žil. Jeho stoupenci však skutečně nezakládali domobranu a nijak se nebránili, když byli vláčeni po veřejných arénách, hromadně napichováni na kříže, trháni šelmami, páleni, mučeni, znásilňováni. Byli považováni za blázny, protože se nebránili a nesnažili si zachránit život, pokorně šli na jistou smrt. Měřeno dnešní logikou: blázni, idealisté a totálně pomatení sluníčkáři!
A přesto – nebo právě proto - Ježíšovo učení nezaniklo s jeho tehdejšími následovníky a i po dvou tisících letech je stejně aktuální jako v době, kdy vzniklo.
Nebo možná dnes ještě více než tehdy :o(
