Jak je v dnešní mediokracii zvykem, důležitá sdělení je nutno relativizovat, odsunout na okraj, či raději vůbec nezveřejňovat. Jelikož veřejnost, které by byla předhozena důležitá témata, by o nich nedejbože mohla začít přemýšlet. To je důvodem, proč se dnes na titulní straně dočítáme o handrkování novodobých aristokratů, které vytváří iluzi existence soutěže a opozice, místo abychom se dočetli zprávy, ve kterých vládci země vysílají občanům nebezpečné, leč jednoznačné signály.
Tím je právě vyšetřování ratingové agentury Standard & Poor’s. Jde totiž o dvě věci, které nám americká vláda tímto krokem sděluje. Že jde o šikanu ze strany úřadů, jako reakci na nedávné snížení ratingu USA, je snad jasné. Nejde však o dětinské oplácení, jde o upevňování autoritativní pozice USA, utažení oprátky kolem svobodného trhu. Ve světě, ve kterém se pojmy jako veřejný zájem, politická korektnost, či “popíračství” staly zaklínadlem, již není možné hájit svá práva, jelikož právo bylo pod návalem statismu naprosto rozloženo.
Vláda USA nám sděluje, že právo na soukromé ohodnocení rizika subjektu končí tam, kde začíná zájem onoho subjektu na dobrém ohodnocení. Právo na vytváření a šíření informací je pošlapáno. Stejně jako právo na utváření vlastního názoru. Není možné mít dále vlastní názor, pokud poškozuje zájem mocných. Je to precedentní rozhodnutí a upozornění pro všechny ostatní, kteří by se chtěli postavit zájmům mocných skupin.
V krocích vládních úřadů je však ještě jiné špinavé sdělení. Jde o samotné vyšetřování, zda agentura hodnotila správně. To samo o sobě vyvolává otázku, proč zde stát soukromé agentury toleruje, když sám ví nejlépe, jak dělat jejich práci. Existence agentur ztrácí smysl v momentě, kdy je jejich subjektivní rozhodnutí podrobováno vyšetřování samozvaným arbitrem objektivismu. Stát se staví do role, kdy on sám ví nejlépe, jak ohodnotit rizikovost. Je nutné se ptát, proč stát trh s ratingy neznárodní, když jejich hodnocení podle něho může být přinejlepším stejně dobré, jako hodnocení státu. Jejich tolernace pak musí vytvářet nutně nebezpečné spekulace.
Ratingové agentury jsou tu od toho, aby pomáhaly investorům vést jejich investice. Je právě na investorech, aby hodnotili, zda jsou agentury nezávislé a jejich předpovědi přesné, či jsou v rukou zájmových skupin a tedy jejich hodnocením je lépe se neřídit. Toto nepřísluší jednotlivci ani státu, ale efektivní poptávce. Přísluší to milionům lidí operujících na trhu. Vměšování státu do soukromého trhu s ratingovými agenturami je nebezpečné už proto, že jeho hodnocení nelze podrobit žádnému testu poptávky.
Kroky USA vedou jednoznačným směrem. Samotné vměšování se do hodnocení rizikovosti není nebezpečné. Trhy se jím jednoduše nemusí řídit. USA však nedávnými kroky sdělila, že na subjekt, který se jimi řídit nebude má páky, jak jeho názor otočit či alespoň znepříjemnit život. Je smutné, že signály o začátku konce svobody přicházejí ze země, která byla ještě nedávno pro slovo svoboda synonymem a naopak liberalizace trhu se dočkáváme z dálného východu. Nakonec tak bude platit teorie konvergence a západ s východem se sejdou v jednom velkém neomarxistickém bahně.
