Smrtící bílá aneb je 700 stran skutečně problém?

GALBRAITH, Robert. Smrtící bílá. Přeložil Ladislav ŠENKYŘÍK. Praha: Kniha Zlin, 2019. ISBN 978-80-7473-866-1.

Hned úvodem budiž řečeno: J. K. Rowlingová alias Robert Galbraith je výborná vypravěčka. Její detektivní kvarteto zjevně pokračuje v tradici britské detektivky; dvojice soukromých detektivů je vlastně variací na Holmese a Watsona. Ale kdo je vlastně kdo, když afghánskými veterány jsou Watson a Strike? Variací originální a hlavně nosnou. Recenzenti však upozorňují, že 700 stran je už moc.

Ale že by to byl spíše problém recenzentů než čtenářů?

K příjemnému prožití těch 700 stran pomáhá pevné ukotvení v londýnském prostředí  ?- Kdo by při čtení nedostal chuť na plechovku Doom Baru? – náhled do chodeb a kanceláří parlamentu a paralela života vysoké společnosti a levicových radikálů. Velice pomalý náběh příběhu čtenář zvládá díky tomu, že autorka navozuje atmosféru vysokého očekávání. V Smrtící bílé rozvíjí tři linie příběhu.

Dvě linie jsou kriminální – Viděl opravdu Bill zabité dítě? A čím vlastně vydírají ministra? – a jedna je velice osobní: ta se vine kolem Cormorana Strika a Robin Ellacottové během peripetií jejich partnerských a manželských vztahů. Má už Rowlingová plán, jak jejich vztah dopadne? Konec Harryho Pottera prý znala od počátku. To vše se odehrává na pozadí světa vyšší britské společnosti.

Samozřejmě od začátku víme, že všechny tři linie se musí někde protnout. Nejlépe v okamžiku vyvrcholení příběhu. A to Rowlingová zvládla na výbornou, i když řešení nakonec přichází velmi rychle a doslova na několika stranách. Najednou se potvrzuje, že osobní linie příběh neoslabuje, najednou vidíme, že jsme zloducha měli celou dobu na očích. Výborná tedy i za dodržení pravidel žánru.