Odborářské plácnutí do vody III aneb Co v něm chybí?

Memorandum České školství – co chceme vydané čmosem obsahuje prázdné floskule o inkluzi a překračuje hranice odborářské činnosti tím, že protlačuje jakýsi - a nebo čísi? - pohled na obsah kurikula. A něco přehlíží.

Například roli podpůrných pozic ve škole. Aktivisté a vrchnost by ráda nadělala ze všech učitelů různé koordinátory. Třeba mediální výchovy, jak slyšíme z EDUinu, nebo sebehodnocení školy, jak to nabízel tzv. kariérní řád. Podobně jako je snad každý poslanec nějakým předsedou či podpředsedou výboru či podvýboru.

Ale co třeba školní ajťák? Pozice na ouřadech zcela běžná. Nemluvím o metodikovi či koordinátorovi, ale o docela normální ajťákovi, který se postará o hardware i software, o školní síť nebo o školní web. Na školách jsou ne desítky, ale snad stovky zařízení, a to daleko přesahuje možnosti učitele s dvěma třemi hodinami úvazku.

Nebo dozory. V cizině jsou na to pomocné profese. To český učitel musí za deset minut stihnout dozor i přípravu. Třeba toho počítače. Ubylo by zbytečných suplování za učitele doprovázející žáky na soutěže, exkurze nebo výlety. Školní asistent by měl být zcela běžným standardem, ne darem krátkodechých šablon či nějakých podpůrných opatření.

Memorandum mluví i o pracovní řádu. Vlastně nemluví, jen se velice mlžně zmiňuje. Dovolím si napovědět. Často se mluví o pravomocech ředitele. Ale je těžké je zvyšovat, když není zcela jasno, co si může a co si nemůže dovolit. Co je přímá vyučovací činnost, to je snad jasné, ale co jsou ty nepřímé? Tady často panuje libovůle ředitelů.

Jeden přiděluje hlava nehlava školní kroužky, druhý se dožaduje různých vystoupení na akademiích, na dnech či nocích otevřených dveří nebo na podobných akcích, třetí chce po učitelích třeba organizovat sběr bylin nebo papíru. Bez hranic, bez omezení. Třeba ten sběr bylin označil jako nepovinnou činnost pracovní řád někdy z roku 1964.

Odbory by neměly mluvit do obsahu vzdělávání, to je prostor pro organizace profesní. Ale právě pracovní řád a pracovní povinnosti je zjevně prostor pro skutečně odborovou činnost. Odbory by měly pomoci nastavit jasné mantinely, kam až může ředitelská pravomoc sahat. A kam už nemůže. V zájmu jak učitelů, tak ředitelů. Oba by měli mít jasno.