Naučíme Mazánka, jak se správně prchá aneb S brannou výchovou do let padesátých

Stále dokola se vynořují různí prorokové přinášející zvěst o zavedení nového předmětu. Dlouho se mluvilo o etické výchově, čerstvě se zjevil mindfulness budující sebevědomí balancováním na židličce. A opět se vrací branná výchova.

Že to je předmět staronový, to my starší dobře víme. Balení se do pláštěnek a igelitových pytlíků za pomoci gumiček bylo praktickým vyvrcholením věčného opakování a zapisování účinků jaderné zbraně. Branné kurzy nás provázely od základní až po vysokou školu. Jako učitelé jsme tu a tam museli vykazovat zařazení tzv. branných prvků do výuky. Třeba jeden tank a jeden tank jsou dva tanky.

„Bezpečnostní témata se na školách dostatečně neprobírají, jejich výuka neodpovídá potřebám společnosti. Vyplývá to ze zprávy ministerstva vnitra. Ministerstvo s resortem školství proto vytvoří expertní skupinu, která bude hledat lepší způsob pro začlenění bezpečnostních témat do výuky.“ Ministerstvo vnitra teď zadává úkoly ministerstvu školství? Co ještě bude následovat?

Nikdo nepochybuje o tom, že by děti měly něco vědět o první pomoci (výchova ke zdraví), že by měly být přiměřeně fyzicky zdatné (tělesná výchova), že by snad měly vědět o nebezpečných látkách (chemie) nebo i nebezpečí jaderných havárií (fyzika).  Ale k tomu všemu je už nyní dostatečný prostor v jednotlivých předmětech. Není vůbec potřeba zavádět další jednohodinový předmět.

„Zrušením systému branné výchovy, zaměřeného především na činnosti obyvatelstva při ozbrojeném konfliktu, došlo k tomu, že v současnosti nemá významná část populace osvojena základní pravidla chování při mimořádných událostech, a mnohdy si nedokáže poradit ani s riziky každodenního života,” píše se ve zprávě ministerstva vnitra.  Ozbrojeného konfliktu? Cítíte puch studené války?