Kariérní řád jako arogance moci

Kariérní řád bude za každou cenu, prostě vám ho vnutíme. To je ve zkratce současná situace s tzv. kariérním řádem pro učitele. Přesněji – proti učitelům.

Jednou z největších slabin prvních podob kariérního řádu byl standard učitele, tedy snaha popsat kompetence jednotlivých kariérních stupňů. Návrh, který právě putuje do sněmovny, vyřešila ministryně Valachová geniálním způsobem. Problém prostě obešla a posílá pouze standard pro druhý kariérní stupeň. „Tisk 959 neobsahuje návrh vyhlášky indikátory (resp. deskriptory), jejichž pomocí byly profesní kompetence gradovány do kariérních stupňů,“ vzkazuje poslancům. Prostě polotovar, protože teprve kdesi v zářné (nejlépe povolební) budoucnosti „budou vyhlášku doplňovat v samostatném, nenormativním materiálu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.“ MŠMT poslední dva roky předělává podobu kariérního řádu, aby před finále v parlamentu vycouvalo z řešení. 

Standard učitele obsahuje 11 jakýchsi kompetencí, které bude učitel postupující do druhého kariérního stupně dokladovat a obhajovat při atestaci. Kompetenci vždy doplňují indikátory pro atestaci, příklady výstupů pro dokladové portfolio a způsoby ověření. (Papír snese i tohle ptydepe valící se na hlavy učitelů.) Samotné kompetence jsou formulovány velice obecně. Např. „Své specifické znalosti běžně využívá ve své pedagogické činnosti.“ Co jsou ty specifické znalosti? Co je běžně? A vlastně proč? Bude-li učitel včelařit, promítne to jako specifickou znalost do běžné pedagogické činnosti? – Avšak ani indikátory nejsou formulovány přesněji. „Orientuje se v oblasti digitálních technologií a účelně je využívá.“  Co vlastně znamená, že se orientuje? A co je účelné využívání?

Popravdě bude nakonec o většině rozhodovat ředitel školy jako nejdůležitější osoba první atestace. Vždyť hodnocení ředitele je jeden z uvedených způsobů ověření kompetence při AŘ. A bude to také ředitel, kdo bude učitele uvolňovat pro účast na DVPP. Zatím je však možné, že tento čas učiteli odečte jako nesplnění týdenní přímé vyučovací povinnosti. Navíc je veřejným tajemstvím tristní stav DVPP, které se stalo kořistí vzdělávacího byznysu, vrhajícím se vždy tam, co právě frčí. Jednou na kritické myšlení, pak na osobnostní a sociální výchovu, dnes na inkluzi živenou šablonami. MŠMT jako obvykle začíná od konce. Nemělo nejdříve zajistit kvalitní systém dalšího vzdělávání? (Podobně jako se rozjela inkluze a teprve za pochodu se pracuje na zlepšování a sjednocování poradenských služeb.)  

Nejméně pochopitelné na celém kariérním řádu je přesvědčení ministryně Valachové, že bude pro učitele motivující. Motivující je pouze příplatek navíc. Dají se očekávat dva scénáře. Scénář první: české švejkování. Scénář druhý: c. a k. byrokracie.  Nejvíce bude opět záležet na řediteli školy, který z obou zvolí. Ředitel-švejk  se spokojí s jedenácti  okomentovanými dokumenty. Kolega například navrhl dokladovat indikátor „sleduje vývoj ve svém oboru“ tím, že vlepíme účtenky za odbornou literaturu. (Mimochodem právě takové sebevzdělávání  kariérní řád nedoceňuje.) Ředitel-byrokrat bude trvat na 55 bůhvíjak okomentovaných dokumentech. Ani v jednom scénáři není nic motivujícího a především nic účelného, nic smysluplného, nic, co by podpořilo opravdový profesní rozvoj učitele.  

Zůstává jen ta arogance moci, se kterou bude učitelům tzv. kariérní řád vnucen.