Kariérní řád aneb Kde chybí myšlenky, přebývají slova

Navržený kariérní řád nesleduje smysluplný cíl, ale sleduje vlastní prázdnotu vyjádřenou floskulemi MŠMT, které nedávno zopakoval arciporadce Pavlík v ČRo. Cílem měl být profesní rozvoj. Stále však převažuje úřednický charakter.

Otázkou je, do jaké míry lze vůbec profesní rozvoj učitele svázat do těsných byrokratických škatulek. Osobnost učitele se vzpírá naplňování abstraktních kompetencí navrženého standardu učitele. Tvůrci standardu usilovně buší do prázdné slámy. Jak bude učitel písemně dokládat zhůvěřilosti jako „svůj předmět dokáže nahlédnout v širších souvislostech“ nebo „v kontextu měnících se požadavků na vzdělávání prohlubuje poznání sebe sama“? – Kolik času a prostředků stál tento paskvil? Kolik lidí se tím někde na Karmelitské zabývá? Vyhnat je do škol, ať se předvedou!

Zato text navržené vyhlášky o atestačním řízení v kariérním řízení je tak konkrétní, že mohou všichni kloťáci jásat. Jak hluboká je asi myšlenka ukrytá v ustanovení, že atestace na druhý stupeň „trvá nejméně 30 minut a nejdéle 60 minut“, zatímco na třetí stupeň „trvá nejméně 60 minut a nejdéle 90 minut“? Vidíte ten posun v přístupu k oběma atestacim? Dovedete si představit ty soudní spory o přetaženou nebo nedotaženou délku atestačního řízení? – Kolik času a prostředků stál tento paskvil? Kolik lidí se tím někde na Karmelitské zabývá? Vyhnat je do škol, ať se předvedou!

Doufejme, že alespoň sněmovna smete návrh novely zákona o pedagogických pracovnících se stolu.