Sucho v období dešťů?

Vláda nám otevřela zahrádky, ale pro samý déšť si je moc neužíváme. To je ovšem drobnost ve srovnání s povodněmi, se kterými se potýkají naši občané. Najednou se zdá, že problematika sucha je pryč...

Nedávno jsem četl hezký komentář: „Ještě jednou někdo řekne, že je tu sucho, tak ho majznu pádlem a utopím ho na terase. Hned jak zakotvím...“ Máme tedy problémy se suchem, anebo je to jenom dobrý obrat pro ty, kterým se to nějakým způsobem hodí? Na úvod bych řekl, že výrok " trápí nás sucho" je nepřesný. V posledních letech nás trápí například nasycenost půdy, což se zdá být momentálně vydatnými srážkami vyřešeno. Půjdeme-li ale do hloubky problému a taky hlouběji do půdy, trápí nás aktuálně nízká úroveň podzemních vod. První problém, tj. nasycenost půdy do 40 cm, je krátkodobý, změny stavů jsou relativně rychlé. Vezměme si například letošní březen/duben s letošním květnem/červnem. Druhý problém je dlouhodobý a poněkud komplexnější.

Díky datům Českého hydrometeorologického ústavu o srážkách můžeme vidět, dle údajů od roku 1961, že srážek je v ročním úhrnu „tak nějak stejně“. Problémy s naším počasím totiž dramatizuje okolnost, že krajina nedokáže zadržovat vodu, a proto je jí jednou hodně a jindy málo. Já jsem názoru, že jedna z hlavních příčin tohoto stavu tkví ve způsobu hospodaření v krajině.

V případě zemědělské půdy lze za viníka označit státní politiku. Stát rozděluje zemědělcům ročně 40 miliard korun, velkou většinu však spolknou holdingy, které nejvíc ničí krajinu. Ty si pronajímají stále větší rozlohu polí, ze kterých pomocí gigantických zemědělských strojů a chemických hnojiv vyrábějí poušť neschopnou vodu udržet.

Mezi největší hospodáře na tuzemských polích patří skupina Agrofert ze svěřeneckého fondu premiéra Andreje Babiše. Česká pole jsou často obrovská a voda z nich bez užitku odtéká. Dle informací agrárního analytika Pavla Havla jsou tuzemská pole v průměru desetkrát rozlehlejší než v jiných zemích Evropské unie. Jana Moravcová z organizace Beleco nabízí srovnání s Rakouskem: „V Rakousku se hospodaří hlavně na polích, která jsou velikostí jednotek hektarů. Vůbec tam není takový podíl ohromných lánů, krajina je celá zdravější,“ upozorňuje. To se těžko změní, pokud největší holding v daném oboru bude patřit samotnému premiérovi.

Dalším dílkem skládačky problému se suchem jsou podzemní řeky. Ty se pomalu ztrácí, poněvadž vše souvisí se vším a samotné vodohospodářství jde ruku v ruce se zemědělstvím, které je momentálně na úrovni vyžití a ne využívání... Poslední dva měsíce můžeme vidět vydatné na srážky. To, že nám voda odtéká do řek, jen značí fakt, že drenáže z 80–90 let pořád fungují a místo abychom vodu v krajině zadržovali, tak nám odtéká i s ornicí do řek a pryč ze země.

Suchem se tedy nerozumí to, že svítí sluníčko a je pěkně teplo na opalováni, sucho je o tom, že není voda v celé skále horniny odkud ji bereme. To, že není sucho, můžeme vyprávět lidem, co mají 50 metrů hlubokou studnu a nemají v ní dlouhodobě vodu, kterou by mohli používat.  Před 10 lety ji tam měli a teď tam mají jen kalné bahno. A když už zaprší, do pár hodin nebo dnů jsou zase na suchu.

Dobře je to vidět například v Mikulově, kde lze pozorovat hladinu podzemí vody na úrovni hladiny vody v lomu, a ta je velmi nízko.

Možná by k lepší ilustraci problematiky mohli přispět i různí novináři, kteří pracují s daty. Mohli by pomocí grafů a animací odvést užitečnou práci tím, že by znázornili, proč půda nedokáže udržet vodu. Mohli by třeba objasnit, co je to malý a velký koloběh vody v krajině a to, jakou roli v tom hrají různé druhy pěstovaných plodin, případně jeden jediný strom. Slyšíme o tom často, ale málokdo si to umí představit. Samozřejmě je možné občany varovat před katastrofou například vytvořením přehledné mapy, jak rozšiřují svou půdní držbu v regionech největší holdingy, přitom nemusí jít jen o ten premiérův...

Vláda chce ubývající vodu zadržovat pomocí přehrad na řekách. Ministři zemědělství a životního prostředí oznámili, že kvůli suchu vytipovali 31 míst, na kterých by se daly postavit. Problém takových řešení je, že dřív, než za dvacet let stát nebudou. A dvacet let je v tuto chvíli hrozně dlouhá doba. Dle názoru mluvčího hnutí DUHA, pana Aleše Miklíka, je přehrada je něco jako sklenka vody na stole. Pomůže jednomu člověku v místnosti, ale ne už lidem okolo. Je to izolovaná nádrž, kdežto voda, která zůstává v krajině, je tam pro všechny živé bytosti. 

To je věc politická i etická. Jako chytřejší a účinnější se mi jeví vodu zachycovat pomocí většího množství drobných opatření rozprostřených po krajině. Česká krajina bývala posetá kaskádami drobných rybníčků. Je třeba obnovit kdysi odvodněné mokřady a z vybetonovaných kanálů udělat opět skutečné potoky a říčky. Je zkrátka potřeba, aby voda mnohem pomaleji stékala ze "střechy Evropy" do moře. Podobný program běží už i například v Izraeli. Určitě má smysl se zasadit o krajinu rozmanitou, s poli rozdělenými remízky a mokřady, kde se daří divokým zvířatům. Nutné je obnovit lesy, které se dnes plošně likvidují právě kvůli dopadům sucha, a zároveň znovu rozdělit lány, což by znamenalo udržitelné a ekologické zemědělství. Důležité je střídání nejrůznějších plodin a pravidelné ponechání půdy ladem, aby se v ní dokázaly obnovit živiny i bez používání obrovského množství chemikálií. Dobytek se musí přesunout z otřesných podmínek velkochovů pod širé nebe, pouze takto vychované maso splňuje vzrůstající nároky na kvalitu potravin i etiku jejich výroby.