jestliže někdo prodává ředkvičky z druhé strany světa za 5 kč a od nás jsou za 15 kč ekonomicky mi to nějak nevychází ...možná snad ale to je blbost ...ty naše po svých zeměkouli oběhnou třikrát... a vzhledem k bídné mzde vezdejší co si můžete dovolit koupit? kilo vepřového se vykupuje kolem 40 kč a na pultech za 160 a kam jde ten zisk...

Zkusil jste u nás měly pěstovat ředkvičky? Pokud byste to zkusil tak byste věděl, že mimo skleník se jim u nás většinu roku moc nedaří. V jiných zemích se ale dají venku pěstovat bez problémů.

Prosím vás k té potravinové soběstačnosti níže. Zda jsme, nejsme, či jsme byli (za komára). Za soběstačnost se pokládá hranice někde okolo 80% vlastní produkce. 100% soběstačný není nikdo.

Ono se to dá, ale posuzovat různě. Nejjednodušeji aktuální spotřebou. Kolik našeho a kolik z dovezeného. Jenže to není přesné, protože to neříká zda musíme, nebo chceme. A taky kolik surovin, třeba mléka vyvezeme, a kolik výrobků z nich, sýrů, dovezeme.

Takže produkcí. Tedy kolik toho vypěstujeme a porazíme v poměru ke spotřebě. Ale ani to není přesné, protože produkce je závislá na zpracování, např. cukrovary.

Takže kolik toho vyprodukujeme a zpracujeme za rok oproti spotřebě. Ale ani tady to nesedí, protože my to klidně umíme zpracovat, ale nechceme, protože je trh zavalen levnějším zboží z dovozu. Hornaté malé země vyváží třebas technické věci a dováží potraviny.

Takže obecně platí, kolik bychom byli schopni vyprodukovat a zpracovat potravin v době izolace, třeba války, tedy jaký máme potravinový potenciál v porovnání se spotřebou. V současnosti, nevím podle jakých shora uvedených kritérií, jsme někde na 70% (údaje se liší podle metodiky výpočtu) a jsme nadprůměr Evropy. Za komára jsme asi taky byli potravinově soběstační. Ale díky menším výnosům, zastaralým technologiím a nízké produktivitě práce, spíše na úrovni výjimečného stavu, tam by to bylo dostačující v porovnání cena, sortiment a dostupnost.

přesně

Ono to bylo vidět nedávno, nikde nebylo droždí.

Asi to s tím droždím byl záměr. Aby občané nemohli konkurovat velkopekárnám, neodstavili jejich produkci na vedlejší koleje a aby si hlavně - nepekli doma sami, podle starého známého pravidla - Iniciativa = nekázeň.

Zasloužená karma

potravinově soběstační jsme nikdy nebyli. Ano, hlady jsme sice neumřeli, ale pokud jste si nekoupil na podzim metrák brambor a nestrčil je do sklepa, tak ste na ně mohl na půl roku zapomenout. Sice jste jich na jaře půlku vyhodil, ale aspoň něco. Znojemslé okurky jsou pojem, ale přesto byly obchody plné vietnamských a bulharských. Maso bylo u řezníka jednou za týden a to lepší bylo pod pultem. A když srovnáte ceny v poměru k platům, tak byly potraviny i pěkně drahé.

Potravinově soběstační jsme byli za minulého režimu. Soudruzi bolševici si uměli velice dobře a přesně spočítat, co by se stalo s jejich režimem, kdyby lidé měli hlad, nebo kdyby měli dovážet potraviny za valuty.

Nebylo to samozřejmě v šíři a kvalitě, která se nabízí dnes, ale základ byl vypěstován a vyroben u nás.

Souhlasím s tím, že kvóty jsou blbost, nicméně od pravicově zaměřeného liberála bych očekával, že přinejmenším pojmenuje to, proč již nejsme (nejen) potravinově soběstační. Tím jsou dotace. Zemědělci v zakládajících zemích EHS je totiž mají čtyřnásobně vysoké vůči těm našim, pravicový liberál by tedy měl volat buď po jejich zrušení, nebo alespoň srovnání na stejnou úroveň. Díky nepřiměřeně vysokým dotacím spojeným ještě s podporou exportu, je totiž zboží z těchto zemí, kde je paradoxně cena práce 3-4x vyšší, ještě pořád na trhu levnější, než to naše. Vy v tom vidíte nějakou výhodu? Já ne. Akorát se idiotsky po Evropě vozí plodiny, které jsme si mohli vypěstovat klidně doma a frau Leyenová by nemusela mít těžkou hlavu s produkcí CO2 a nemusela vymýšlet pitomé zelené dýly.

Nebavím se, samozřejmě, o plodinách, které u nás z podnebních důvodů nelze vypěstovat, ale myslíte, že je potřeba vozit obyčejné brambory z Francie nebo dokonce z Egypta?

Cestou tedy nejsou kvóty, ale odbourání dotací. To samozřejmě neprojde, protože jsou na ně jednak zemědělci zvyklí (a my zase na nízkou cenu potravin), druhak, nějakým způsobem dotuje výrobu a export potravin v podstatě celý svět. Jestliže si tedy v EU hrajeme na rovné podmínky, rovná by měla být i úroveň dotací. S kvótami ať jdou do háje jak naši politici, tak EU.