Velmi stručné dějiny nadváhy

Hladina tuku na českých žácích dosáhla natolik alarmující úrovně, že ji zaznamenal i ministr školství a začal chystat opatření, jejichž cílem je tuto hladinu přísnou regulací zahnat zpět na standardní hodnotu. Nejsem si ale jistý, jestli to vzal za správný konec.

 Již od vzniku živé hmoty si všechny organismy udržovaly přiměřenou váhu, aniž by o tom potřebovaly přemýšlet, a to díky dokonalé zpětné vazbě: Kořist s nadváhou je snadným úlovkem predátora a predátor s nadváhou neuloví (alespoň do doby než zhubne) kořist. Zároveň však platí, že lenost a sklon k pohodlí je přirozenou vlastností napříč živočišným spektrem. Sytý vlk neloví.

 Stav přibližné vyrovnanosti příjmu a výdeje energie se u živých organismů udržuje dodnes s jedinou výjimkou, kterou je člověk (a někdy i jím rozmazlovaní domácí mazlíčci). Od chvíle, kdy se na scéně objevuje lidský mozek, je možno pozorovat patrný vzestup snahy o větší pohodlí s vynaložením co nejmenší energie. Lidský mozek spotřebovává asi dvacet procent energie, přestože jeho podíl na celkové hmotnosti těla tvoří jen necelá tři procenta, u některých jedinců ještě méně. A snad proto vede svého majitele k péči o dostatečný přísun energie s co nejmenší námahou. Ne nadarmo je v nemarxistickém pojetí dějin skutečnou matkou pokroku lenost, nikoliv práce.

 Zdálo by se, že nadměrná váha je výdobytkem moderní doby. Ale již mistr Jan Hus (ač bez výjimky zobrazovaný jako muž asketické, ba až anorektické postavy) si trpce stěžuje, že je natolik tělnatý, že jej odmítá nosit jeho osel. Bohužel obecně známé události, k nimž došlo skoro přesně před šesti staletími, nám neumožňují studiem Mistrových pozůstatků posoudit, zda byly jeho stesky projevem zvýšené (sebe)kritičnosti, nebo Mistrův dopravní prostředek byl ještě tvrdohlavější, než je u tohoto druhu běžné. Jedno je však zřejmé – měřeno dnešníma očima, do zaměstnání se přesouval způsobem, který můžeme hodnotit jako sportovní výkon, a přesto sám přiznává civilizační chorobu.

 Důvodem snad mohlo být sedavé zaměstnání, byť svůj vedlejší pracovní poměr kazatele jistě vsedě nevykonával. Pravděpodobnější však je, že se rád najedl a napil, a protože údaje o výživových hodnotách potravin tehdejší dodavatelé zásadně neuváděli a kalorie i jouly ještě celá staletí čekaly na svůj objev, nedokázal zřejmě správně odhadnout množství pohybu nutné k dosažení rovnováhy mezi příjmem a výdejem energie. Mistr však byl výjimečný muž; v jeho době i ti, kteří měli sedavé zaměstnání, většinou stejně pracovali fyzicky (ševci, šičky), o ostatních ani nemluvě, takže energetický výdej byl zpravidla dostatečný k tomu, aby nadváha byla zřídkavým jevem.

 Možná si někteří vzpomenete na pořady Karla Čáslavského z televizních archivů. V jednom z nich, věnovaném pražským lázním a koupalištím, mě zaujala zvláštní, dnes nevídaná věc – drtivá většina návštěvníků byla v pohybu. Někteří plavali, ale spousta jich v rychlém sledu skákala do vody, ale pozor, převládala salta a různé přemety, jen občas byla vidět obyčejná (ale povedená!) šipka. Zkrátka, byla k vidění obratnost zjevně získaná častým pohybem. Dnes se většina návštěvníků koupališť a aquaparků rozvážně uloží na pláži a jedinými pohyby jsou občasná změna polohy nebo přesun do fronty na zmrzlinu, pití nebo párek.

 Všechno podstatné, co jsem se v životě naučil, jsem se naučil napodobováním. Nemůžu tedy od dnešních dětí chtít něco jiného. Dělají přesně to, co vidí ve svém okolí. Za mého raného mládí existoval sport ještě v podobě, kdy přesun z kategorie nadšence do vrcholové úrovně nebyl nijak neobvyklý. Dnešní doba se však zdigitalizovala a zdá se, že mezi vrcholovými sportovci a zbytkem populace zeje propast překonatelná pouze v případě odříkání od útlého dětství, které ale má nejspíš se zdravým pohybem pramálo společného.

 Ale pohyb, to není jen sport. Měla by to být činnost, která člověka především baví. Jen tak je naděje, že se jí bude věnovat pravidelně a s dobrou náladou a ne jen z povinnosti.

 Základními vlastnostmi živých organismů jsou látková výměna, pohyb a rozmnožování. Nechceme-li se tedy stát mrtvou hmotou, je třeba tyto vlastnosti udržovat a rozvíjet. S tou první nemáme až na drobné výjimky (bulimie, anorexie) zásadní problémy. U těch dvou dalších začínáme těžce zaostávat. Ale změnit to není v silách a možnostech českého ministra školství. Na to musí být jiní sekáči. Musíme to totiž být my.