Vážení cestující

Protože bydlím asi deset minut chůzí od stanice metra a pracuji na dohled od jiné stanice, do práce zásadně jezdím pod zemí. Je to rychlé a spolehlivé, místo pomalého pohybu v dopravní zácpě a nervózního čekání na červenou si mohu číst, řešit oblíbené sudoku nebo jen tak pozorovat ostatní spolucestující. To poslední je mnohdy nejzajímavější, a tak se rád podělím o pár postřehů, které mohou být užitečné i vám.

Milé ženy od starších žákyň až po jejich matky, je všeobecně známo, že nejlepší péčí o pleť je dostatek zdravého spánku, ale když už jste si jej dopřály, nedohánějte pozdní probuzení tím, že si na svůj vlastní obličej pomocí barviček, pudrů, řasenek a rtěnek malujete ještě jeden až cestou ve veřejné dopravě. Ne, nejsem tím pohoršen. Naopak, zvědavě pozoruji, jak se jedna tvář přeměňuje v jinou, možná i lepší. V některých případech se jedná přímo o umělecký výkon.

Já vím, že umění už dávno rezignovalo na dokonalé zobrazení světa a dnes se zaměřuje spíše na provokaci a bourání různých tabu, ale stejně si snad trošku konzervativně myslím, že ženská krása vynikne více, je-li spojená s určitým tajemstvím, než když každý moula může pozorovat technologii jejího vzniku.

A vy, pánové, opravdu musíte sedět s koleny od sebe tak, že by se mezi ně vešel pivovarský valach? Nebo ještě dospáváte a zdá se vám, že jedete do práce koňmo? To, že máte koule, se dá dokázat i jinak. Třeba tím, že umožníte té slečně, co stojí nad vámi, sednout si, aniž by musela dát svoje kolena těsně pod bradu a podrážkami svých bot špinit sedačku.

Možná bych vám to mohl říci přímo při činu, ale převýchova na veřejnosti může být někdy bolestná, a to pro obě strany procesu, a tak se podobně jako Oldřich Nový ve filmu Světáci raději držím pravidla, že poruší-li někdo etiketu, je i pouhé pozdvižení obočí větším faux pas než prohřešek sám.

Rovněž musím připomenout známou skutečnost, že městská hromadná doprava, na rozdíl od železniční, dosud nezavedla jídelní vozy, a proto je vhodné odložit jídlo i pití na příhodnější prostředí. Uvědomte si, že hromadnou dopravou cestují i lidé z nižších sociálních vrstev, mnohdy i bez domova a pravidelné stravy. Vaše aromatické jídlo by je mohlo přilákat a mohli by vám zazlívat, že se s nimi nechcete bratrsky rozdělit.

I moje polední poznámka se týká všech bez rozdílů pohlaví. Je opravdu pěkné, když se dva lidi mají rádi, ale k projevu náklonnosti by na veřejnosti mohl stačit více nebo méně letmý polibek doprovázený třeba objetím. Když však obé zvolna přechází nejprve v necking a posléze i v petting, je namístě otázka, kam by to vedlo, kdyby linky metra byly delší nebo rychlost přepravy nižší.

Jsem příznivcem hesla šedesátek „Make love, not war“, ale moc vás prosím, makejte na tom v soukromí.

Pevně věřím, že dodržováním těchto několika málo pravidel kvalita přepravy neutrpí. Šťastnou cestu!