O tom, že nám dnes novináři poskytují pravdivé informace jen tehdy, pokud to není v rozporu s pokyny majitele jejich média a jejich potřebě vydělat si na svůj denní chléb a hypotéku, už dnes zřejmě pochybuje málokdo.
Jsou však oblasti, kde pravdivá informace nemůže nikoho popudit a přitom už samotná skutečnost, že se o ní píše, naznačuje, že samotný novinář předpokládá, že je zajímavá. Není tedy třeba skutečnost upravovat, stačí jen pravdivě ji popsat a zhodnotit. A právě tady se pak ukáže, jestli novináři tuto činnost ještě zvládají.
V pátek 2. října přinesly Lidové noviny na první straně článek „Devět českých univerzit je mezi světovou elitou“. Ano, podle nového vydání jednoho ze tří nejuznávanějších žebříčků - Times Higher Education se z celkového počtu 26 českých veřejných vysokých škol přibližně jedna třetina zařadila mezi osm set nejlepších vysokých škol na světě. Hodnocena byla výuka, mezinárodnost, spolupráce s průmyslem, výzkum a citovanost.
I nastalo nadšení veliké, protože v loňském žebříčku téže instituce se jako jediná do čtyřstého místa umístila Univerzita Karlova. Letos je na místě mezi 301. až 350. příčkou Vysoká škola báňská, na místech mezi 401. až 500. Univerzita Karlova a Vysoké učení technické Brno, mezi 501. a 600. ČVUT Praha, Masarykova univerzita Brno a Univerzita Palackého Olomouc a mezi 601. a 800. VŠCHT Praha, Univerzita Pardubice a Západočeská univerzita Plzeň.
V radostném ryku zcela zanikla (byť byla v citaci předsedy České konference rektorů a rektora Univerzity Karlovy Prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc. uvedena) informace, že žebříček byl oproti loňskému roku rozšířen ze 400 na 800 hodnocených míst, takže je možné, že v loňském roce by výsledky při stejném rozsahu žebříčku mohly být třeba ještě lepší. Hůře ovšem dopadly Polsko (7 vysokých škol v žebříčku), Maďarsko (6 škol) a Slovensko (2 školy). Jen tak mimochodem, na prvních 20 místech je 14 vysokých škol z USA, 4 z Velké Británie a po jedné ze Švýcarska a Kanady.
Co je však podstatnější - autor zprávy Martin Rychlík i autor navazujícího sloupku „Školy bodují“ zcela opomenuli skutečnost, že přinejmenším poslední dvě kritéria hodnocení, to je výzkum a citovanost, jsou silně poznamenána tím, že zatímco v západních zemích jsou univerzity zároveň středisky základního výzkumu, u nás se většina základního výzkumu provádí na ústavech Akademie věd. Ty sice často se školami spolupracují, ale tvůrci žebříčku letos vyřadili z hodnocení práce početných vědeckých týmů, takže mnohé takové spolupráce se v něm nijak neprojevily.
Pro neinformovaného čtenáře je tak výsledek našich škol možná v kategorii „nic moc“ a třeba se i diví, proč umístění devíti našich nejlepších vysokých škol někde mezi čtvrtou a osmou stovkou vzbuzuje spokojenost jejich rektorů a nadšení novinářů.
