Ubozí dlužníci?

Tak nám Česká televize ve svém pravidelném nedělním pořadu 168 hodin prozradila, že dlužníkům u nás zůstává tím méně peněz, čím více vydělávají.

Většina z nich tak zcela ztrácí motivaci pracovat na slušně placeném místě a, jak vyplynulo z několika rozhovorů s dlužníky, řeší to tím, že pracují v lepším případě za mzdu minimální nebo jí blízkou, v horším případě načerno. Hlavně proto, že tak dosáhnou na dávky v nouzi, na které by při vyšším výdělku ztratili nárok, přestože většinu jejich mzdy pohltí exekuce. A tratí na tom všichni; dlužníci, jejich věřitelé i stát.

Nedostatek motivace? A co takhle motivace splatit dluhy, ta by se nenašla? To už se dnes nenosí?

Vzpomínám si, že jsem kdysi četl o anglickém majitel i tiskárny cenin, který dostal zakázku na tisk portugalské měny. Objednávka přišla kurýrem, všechno vypadalo natolik věrohodně, že mu připadalo hloupé ověřovat její pravost a požadované bankovky vyrobil a předal.

Ukázalo se však, že objednávka byla zfalšovaná a vážený podnikatel byl odsouzen do vězení a k náhradě škody. A on, vědom si své chyby, po celý zbytek života ten dluh splácel. Zemřel chudý, ale dluh splatil. Jeho motivací byla vlastní čest.

Podle statistik je u nás v současné době téměř devět set tisíc problémových dlužníků, na které připadá kolem čtyř a půl milionů exekucí. To už je pořádná porce. Většina dluhů přitom začíná celkem nevinně: někdo jel načerno tramvají a ignoroval počáteční upomínky, jiný si půjčil na dovolenou nebo vánoční dárky a nepřemýšlel o výšce úroků, a jestli bude mít dost peněz na splátky. Ona i ta televizní reklama nás přesvědčuje, že půjčit je přece tak snadné.

Ale ani to, že původní dluh byl malý a narostl do často obludných rozměrů kvůli úrokům a dalším nákladům, dlužníky neomlouvá. Půjčili si přece dobrovolně; mohl je k tomu sice někdo lákat, ale nemohl je donutit. Člověk je tvor omylný a chybička se vloudí lehce.

Jedno přísloví říká, že není hanba upadnout, ale příliš dlouho ležet. A na dlužníky docela sedí. Kdyby se ke svým dluhům postavili čelem včas jako každý příčetný člověk, nemuseli by dnes pracovat za minimální mzdu nebo načerno, což má taky svoje negativní důsledky.

Byli by na tom lépe oni, věřitelé i stát.