Těžký návrat do civilizace
Úklidem a zabezpečováním chaty v lese jsem se zdržel víc, než jsem odhadoval, a tak na autobus vyrážím pouhých jednačtyřicet minut před jeho předpokládaným odjezdem. S vědomím, že na zastávku je to pět kilometrů je mi jasné, že prostá chůze mi stačit nebude, a tak vybíhám. S batohem na zádech to sice není ideální ani příliš rychlé, ale další autobus jede podle jízdního řádu až za hodinu.
Lubošovi zavolám až podle toho, jestli ten autobus stihnu. Slíbili jsme si, že minulý týden skočíme na jedno, ale zkraje to nevyšlo a ve středu jsem odjel na sedm dnů z Prahy, tak snad to vyjde dnes, bude-li mít čas.
Po dvanácti minutách dobíhám k železničnímu přejezdu. To znamená, že více než polovinu cesty mám za sebou a mohu zvolnit. A to je jen dobře. Až dosud jsem běžel lesem, kde je alespoň stín, ale teď mě čeká cesta na sluncem rozpálené asfaltové cestě. Podél ní ale právě rozkvétají žluté divizny a o kus dál modrý hadinec. Kombinaci žluté a modré mám rád, a tak neodolám a udělám si pár fotek.
Přicházím do vesnice. Zatímco v lese člověku stačí k udržení směru cesty orientace, vesnice je zrádná v tom, že cesty tu nečekaně mění směr, předpokládané spojnice mezi nimi nejsou tak časté, jak by člověk očekával a přeskakovat cizí ploty nenachází příliš pochopení, a tak se můj čas začíná povážlivě zkracovat a já znovu přecházím do běhu.
Konečně vidím zastávku. Dojdu k ní čtyři minuty před odjezdem autobusu, jak se přesvědčím letmým pohledem na jízdní řád. Přesunu se do stínu dřevěného přístřešku, z batohu vytáhnu ručník, otřu pot z tváře a se zrakem upřeným k obzoru sleduji, kdy se objeví autobus.
Na zastávce jsem sám, ale silnici směrem ke mně přejíždí manželský pár na kolech.
"Á, tady asi pojede autobus," pronese muž.
"No, už by tu měl být," odpovím, ale způsob, jakým tu větu pronesl, mě donutí podívat se na jízdní řád znovu. A to, co vidím, mě nepotěší. Autobusů do Prahy je tam vypsáno hodně, ale u žádného z nich nevidím zkřížená kladívka. Všude jen kříže oznamující, že jezdí jen v neděli.
Naštěstí je ve vesnici i vlakové nádraží. Na jízdní řád jsem se nedíval, protože vlak to bere velkou oklikou, a tak cesta do Prahy trvá podstatně déle. Ani teď se tím nezdržuji. Není nic horšího, než když vám ujede vlak o pár chvil, které jste ztratili zjišťováním, kdy jede.
Na první křižovatce narazím na ukazatel cesty a podle něj se vydávám k vlaku. Asi po kilometru vidím v dálce označení konce vesnice, ale po kolejích ani nádraží ani vidu. A venku se v tom vedru nepohybuje ani noha. Ale před pár desítkami metrů jsem viděl večerku. Tamní prodavačky mi jistě poradí.
Hned za vchodem stojí za pokladnou Vietnamec. To mě nijak nepřekvapí, ale na můj dotaz jenom bezradně zakroutí hlavou a odchází ke dveřím opodál.
"Hoa tuo naí," nebo něco takového zavolá po odhrnutí závěsu do zázemí obchůdku. Objeví se mladá dívka, asi dcera, a ta mi potvrdí, že jsem šel správně. Jen je to trochu dál, ale pořád rovně, a až přijdu ke kolejím, tak před nimi odbočit doleva.
A má pravdu. Brzy za koncem vesnice už vidím značky oznamující blížící se koleje a po pár dalších minutách jsem na nádraží vybudovaném zcela zjevně za mocnářství a od té doby nepříliš opečovávaném. Ale jízdní řád tu visí a podle něj zjišťuji, že vlak pojede za hodinu a tři čtvrtě.
Než takovou dobu čekat, jdu po stezkách víceméně podél trati ve směru jízdy. Na jízdném sice určitě neušetřím, ale na tom nádraží je naprostá nuda.
Po necelé hodině se dostávám do vesnice, z jejíž blízkosti jsem se původně vydal na cestu. Dobře ji znám, k nádraží to mám asi kilometr. Na další nádraží už nepůjdu, a tak se stavím v cukrárně a dám si zmrzlinu.
"Dá se platit kartou?" zjišťuji, protože hotovosti moc nemám a čekám, že ve vlaku asi s platební kartou taky neuspěji.
Na zápornou odpověď rozesměji prodavače replikou:
"Tak to se tady asi moc nerozšoupnu."
Kopeček zmrzliny tady stojí patnáct korun. Po kontrole hotovosti si dávám do kornoutu tři, ale prodavač, vida mé tělo zmožené vedrem, mi dělá cenu a bere si pouhých čtyřicet.
V poklidu a se zmrzlinou docházím na nádraží. To vypadá mladší, dokonce je tu i automat na jízdenky, ale vůbec nevím, jak jej použít.
Když nevím, tak se zeptám, a to trojice, která právě vystoupila z vlaku jedoucího opačným směrem.
"Jó, to my nevíme taky, ale jízdenka se dá koupit i u průvodčího ve vlaku," uklidní mě.
Po nějaké době přijíždí se sedmiminutovým zpožděním vlak. Do něj nasednu, u velmi potetované a ochotné průvodčí si koupím jízdenku do Prahy a s přestupem v Mladé Boleslavi po dalších dvou hodinách cesty vystupuji na Masarykově nádraží.
Emrich Sonnek
Proč jsem na straně Izraele
Dnes je to právě rok a den od okamžiku, kdy bojůvky Hamás jugend napadly Izrael. Zemřelo při něm téměř 1 200 lidí, z velké většiny civilistů a dalších asi 250 útočníci unesli.
Emrich Sonnek
Plevel na úrodném poli
Chlapec se zjevně není schopen se ctí vyrovnat se skutečností. Na jednu stranu hledá výmluvy a svádí vše na jiné, na druhou ale děkuje pánu bohu. Za co? Že k něčemu přece jen došlo, nebo že si začala ona dívka a on je z obliga?
Emrich Sonnek
Psáno do mraků
Bez ohledu na vyšší věk nepatřím k těm, co všechno vědí, a ještě vždy mám víc otázek, než jednoduchých odpovědí.
Emrich Sonnek
Naši furianti
Strany vládní koalice utrpěly porážku, kterou zmírňují jen výsledky těch zástupců stran koalice, kteří vystupovali samostatně nebo byli k politice pětikoalice kritičtí.
Emrich Sonnek
Genderová vyváženost a EU
Bývalý bankéř a současný ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela se nestane budoucím eurokomisařem pro obchod, ale zbylo na něj portfolio s názvem „mezinárodní partnerství“.
Další články autora |
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu
Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...
Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám
Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...
V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod
V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...
Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů
Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací...
Mlátící komando na Václaváku. Hledá se mladičký esenbák ze slavné fotky
Seriál Klidně by spolu mohli chodit, ale každý se postavil na opačnou stranu barikády. Slavný snímek...
V Moldavsku vyberou nového prezidenta, kandidátem je i tvář proruské strany
Obyvatelé Moldavska v neděli ve druhém kole prezidentských voleb rozhodnou o příští hlavě státu....
Od velrybích kostí k hedvábí. Patent na první podprsenku slaví již 110 let
Ke vzniku podprsenky vedly v počátcích důvody ryze praktické a zdravotní. Když si před 110 lety, 3....
Dřív na večeři, nákupy ve všední dny. Evropané mění své spotřebitelské zvyky
Premium Spotřebitelské zvyklosti Evropanů se proti období před pandemií změnily. Chodí dříve na večeře a...
Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády
Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...
- Počet článků 271
- Celková karma 15,69
- Průměrná čtenost 861x