Spor o hranice - rozpadne se Visegrád?

Ve včerejším vysílání pořadu Reportéři ČT se objevil příspěvek Spor o hranice. Plocha, o kterou se v tomto sporu jedná, je sice malá, ale může se libovolně změnit. Záleží na tom, kdo počítá.

V roce 1958 došlo (údajně na základě žádosti Polska) ke změnám státní hranice mezi Polskem a tehdejším Československem. Smyslem bylo hranici zkrátit a zpřehlednit, přičemž podle dohody mělo dojít k výměnám území tak, aby vyměněné plochy měly stejnou velikost.

Hranice měla zůstat v předmnichovské podobě, smlouva však určovala na některých úsecích poměrně velké změny jejího průběhu. Na jejím základě v Krkonoších Polsko předalo Československu obec Tkacze (nynější Mýtiny) a obec Zieliniec výměnou za jižní svah hory Kocierz. Na Jesenicku Polsko předalo Československu obec Krasów (Krasov, dnes součást Vidnavy) a získalo českou obec Skřivánkov (Skowronków). Ostatní změny hranice byly jen nepatrné.

Ačkoliv smlouva určovala, že vyměněné území musí být stejné rozlohy, Československo předalo Polsku 837 hektarů, zatímco Polsko Československu 1 205 hektarů. Polsku tedy bylo předáno území o 368 hektarů menší. Obě strany však s takto provedenou výměnou souhlasily a podepsaly smlouvu, která byla posvěcena ústavním zákonem 62/1958 Sb., O konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou a následně 23/1959 Sb., O Smlouvě mezi ČSR a Polskem o konečném vytyčení hranic.

O státní hranici se následně jednalo ještě několikrát a jejich důsledkem byly další zákony, např. v roce 1975 byly státní hranice změněny v souvislosti s výstavbou a provozem polské přehrady na Dunajci, další drobné změny potvrzené zákonem č 169/1988 Sb. o změnách průběhu státních hranic na vodních tocích s Polskou lidovou republikou proběhly v roce 1988 a zatím poslední změna byla uzákoněna částkou 181/1996 Sb., Smlouva o společných hranicích s Polskem, na jejímž základě byla zřízena Stálá česko-polská hraniční komise skládající se z české a polské delegace, jejichž předsedy a jejich zástupce jmenují obě vlády a další členy delegací příslušné orgány každé smluvní strany.

Tato stálá komise pak společně přezkušuje průběh státních hranic a umístění hraničních znaků, rozhoduje o způsobu vyznačení průběhu státních hranic, vyjadřuje se k vodohospodářským opatřením na hraničních vodních tocích a podobně. Nemůže však měnit průběh státních hranic; návrhy na změny jejich průběhu předkládá vládám smluvních stran.

Až dosud je všechno jasné; chybu při změnách v roce 1958 dobrovolně odsouhlasily obě strany a při dalších jednáních v následujících letech, zdá se, necítily potřebu na celé věci něco měnit. Ostatně pro Polsko představuje oněch 368 hektarů přibližně 0,0012 procent, to znamená o něco málo více než jednu stotisícinu jeho plochy. Působení přílivu a odlivu Baltského moře pravděpodobně přináší každoročně podstatně větší změny polského území, než je plocha, o kterou se kdysi polská strana ošidila.

Proto jsem příspěvek Spor o hranice sledoval spíše pobaveně. Ale pouze do okamžiku, než jsem zjistil, že na české straně spadá tato agenda pod ředitele odboru všeobecné správy ministerstva vnitra JUDr. Václava Henycha, který se k problematice vyjadřoval na kameru.

Pro ty, kteří už třeba pozapomněli, připomínám: ano je to ten, který při historicky první volbě presidenta republiky celonárodním hlasováním předvedl národu, jak se počítají procenta podílu neplatných podpisů v peticích kandidátů. Tento kuriózní postup popírající základy matematiky pak neváhal následně obhajovat, takže se definitivně znemožnil. Píšu-li definitivně, narážím tím na poněkud starší případ, který jeho reputaci notně pošramotil - v roce 2009 zpracoval návrh na zrušení ultrapravicové Dělnické strany. Politolog University Karlovy Jan Charvát označil jeho návrh jako šlendrián popisující jen obecně známé skutečnosti a neobsahující žádné důkazy. K podobnému názoru dospěl i Nejvyšší správní soud a návrh na zrušení Dělnické strany zamítl. Ministerstvo vnitra si pak objednalo další verzi návrhu u JUDr. Tomáše Sokola, a tento návrh u soudu uspěl. Inu, když dva dělají totéž, není to totéž.

Bláhově jsem si myslel, že ministerstvo vnitra pošle JUDr. Hendrycha v tichosti na zasloužený odpočinek. Věk na to již má a není přece možné, aby v době, kdy každý policista musí mít maturitu, pracoval jako ředitel odboru na ministerstvu vnitra, jehož kompetenci jsou mimo jiné i volby, člověk, kterému dělá problém počítání s procenty, což je učivo základní školy.

Teď se ale obávám, že Václav Hendrych opět začne svoji zázračnou hru s čísly, na jejímž konci mohou být takové nesrovnalosti ve výměrách, jaké si my, považující sčítání a odčítání za rutinní záležitosti, ani neumíme představit a jejichž výsledkem může být spor o území, které už svou velikostí bude stát za to.