Sdílení – módní vlna nebo nový životní styl?

Chcete si občas někam vyrazit autem nebo na kole a nemáte ani jedno, ani druhé, ba dokonce ani místo na jejich zaparkování? Nezoufejte, světem se šíří nová vlna sdílení, která se snad uchytí a rozvine i u nás.

V posledních letech se začíná ve světě, ale i u nás rozvíjet nový způsob používání běžně používaných předmětů – jejich sdílení více osobami. Začalo to už v šedesátých letech minulého století - roce 1964 v Amsterodamu, kde město poskytlo bíle natřená kola k veřejnému použití. Každý, kdo kolo někde našel, na něm mohl dojet, kam potřeboval, a nechat ho tam pro další uživatele. Kupodivu i v této zemi všechno ztroskotalo na tom, že zdaleka ne všichni pochopili podstatu sdílení, a tak většina Bílých kol skončila v amsterodamských vodních kanálech nebo u jednotlivých uživatelů doma, takže pokus skončil skoro dříve, než pořádně začal.

Znovu to zkusili až asi o třicet let později v roce 1995 v Kodani s koly speciálně navrženými k intenzivnímu městskému použití, se silnými pneumatikami a reklamními plochami ve výpletu, které si bylo možno vyzvedávat a vracet na různých místech centra města. Kola byla umístěna ve stojanech a půjčována na minci, podobně jako nákupní vozíky v obchodech, ale hlavní problém vyřešen nebyl - stále se kradla, především kvůli anonymitě uživatelů.

Ale rychlý rozvoj informačních technologií vedl k tomu, že již v roce 1996 vznikl na Portsmouthské univerzitě systém Bikeabout založený na používání magnetických karet, které studenti při půjčování kol museli použít a podobně jako další vznikající systémy třetí generace byl postupně vylepšen řadou technologických vychytávek včetně elektronicky uzamykatelných stojanů, zámků na kola, telekomunikačního systému, chytrých karet, přístupu ke kolům přes mobilní telefon nebo palubní počítače na kolech.

V tomto systému anonymita končí, a tak dochází i na sdílení cennějších věcí. Dnes se ve světě již běžně sdílejí nejen kola, ale i auta nebo gauče, přesněji místa na přespání, ale i celé byty. A pokud jedete na delší cestu a nechcete řídit nebo jet celou dobu sami, je možno sdílet jen místo v autě. Oproti běžnému stopu je výhoda v tom, že se registrujete dopředu, a tak si v rámci možnosti můžete vybrat i spolucestující, oproti hromadné dopravě je jízda cenově výhodnější už při dvou až třech cestujících nehledě na možnost aktivně ovlivňovat rytmus jízdy .

Po všech směrnicích a zákonech údajně omezujících plýtvání přírodními zdroji a chránících životní prostředí je sdílení skutečným krokem vpřed. Dokonce už i pražští zastupitelé se rozhodli podpořit projekt vůbec prvního sdílení bezemisních automobilů v České republice. Hlavními důvody jsou znečištění a přehuštěná doprava v hlavním městě.

Projekt občanského sdružení Future Age by měl být zahájen do konce tohoto roku nejprve s 35 vozy a se šesti rychlodobíjecími stanicemi v Praze 1 a do konce příštího roku by se sdílená auta na elektřinu měla objevit i v šesti dalších krajských městech. Celkem se počítá se 180 elektromobily v Praze a dalších 120 má jezdit ve zbytku republiky.

Výhodou sdílení je, že můžeme (i když časově omezeně) používat věci, které nevlastníme a tudíž nám nepřekážejí, když je nepotřebujeme. Na druhou stranu má i nevýhody; vždy bude záležet na tom, jak se sdílenou věcí nakládá její dočasný uživatel a spíše výjimečně bude přístupná přesně na místě a v čase, kde a kdy ji chceme použít.

Při velkém rozšíření však povede nejen k šetrnějšímu zacházení se všemi zdroji a omezení plýtvání, ale i k omezení zlatého telete všech současných vlád - růstu HDP. A to poslední je důvod, proč se obávám, že se brzy mohou objevit snahy (nejen) z Bruselu omezit sdílení novými směrnicemi tak, abychom sdíleli co nejméně. Tažení proti Uber taxi je toho příkladem.