Rozpolcený učitel

A zase je tu den tolik očekávaný nejen žáky, ale jistě i učiteli na všech stupních škol. Soudě podle dnešní obsazenosti cukráren byl to rok úspěšný, ale jak známo, všechno je relativní. A to jak z pohledu žáka, tak učitele.

V nejsladší místo se škola mění,

když žákům rozdávám vysvědčení.

Konečně je po všem, piju kávu

a slzu utírám do rukávu.

Zase jsem nesplnil svoje plány,

výuka vázla, jsem utahaný

a moji žáci žáci cítí se skleslí,

že si ze školy nic neodnesli.

Učivo znám jako svoje boty,

jenže je posílám do černoty.

Kdo, by se divil, že nervy ztrácím,

když žáci nechápou permutaci.

Nadhazuji téma změny práce,

to se mne však drží jenom krátce.

Ke konci prázdnin nad černou kávou

přemýšlím o tom, v čem žáci plavou,

aby to nebyl zas obraz bídy,

až příště ujmu se další třídy.