Na první pohled by se zdálo, že mnišský život v askezi a vaření nebo dokonce popíjení piva jsou v protikladu. Ale opravdu jen na první pohled.
Když v roce 1285 zakládal král Václav II. na Malé straně klášter „pro spásu duše svého otce“ Přemysla Otakara II., povolal do něj augustiniány. Klášter založil u staršího kostela, který původně patřil břevnovským benediktinům. Jak dokládá písemná zpráva z roku 993, v Břevnovském klášteře se už tehdy vařilo pivo. Jedná se o první písemnou zprávu o vaření piva v Čechách a dokládá, že se pivo vařilo i v jiných klášterech.
Benediktini v Břevnově tedy vařili pivo, ale augustiniáni na Malé straně si na takové povolení museli ještě počkat. Až v roce 1352 jim udělil právo vařit pivo král český a císař římský Karel IV. Augustiniánští mniši tedy začali pivo vařit, ale po zjištění jeho opojných účinků začali mít pochybnosti, zda je mohou i pít.
Rozhodli se tedy vyslat poselstvo s dotazem přímo k papeži. Se sudem čerstvě uvařeného piva se poslové vydali na cestu do Avignonu, kde tehdy zastával úřad papeže Inocenc VI.
Cesta s volským povozem však byla zdlouhavá a čas i naprostý nedostatek konzervačních látek s převáženým pivem udělaly své. A tak, když augustiniáni od svatého Tomáše předstoupili před papeže s dovezeným vzorkem a s dotazem, zda tento nápoj mohou pít, Inocenc ochutnal a pak pronesl památná slova: „Ne že můžete, vy tento nápoj pít musíte! Vždy večer na znamení pokání za hříchy dnešního dne a v období půstu dvojitou dávku!“
Návrat poselstva a především vzkaz od papeže augustiniáni přivítali s jásotem a od těch dob je jen málo papežských příkazů plněno s takovou horlivostí, jako tento, přestože se nedochoval v písemné podobě. A pokud do té doby nějaký mnišský řád ještě měl pochybnosti, jistě využil pražských zkušeností a zjednal si ve věci nápravu.
