„Není to ten nejsilnější, kdo přežije, ani ten nejinteligentnější, ale ten, kdo se dokáže nejlépe přizpůsobit.“ (Charles Darwin)
Tématem voleb do Evropského parlamentu mají podle některých komentátorů být takzvaní nepřizpůsobiví občané. Kdo ale vlastně jsou ti nepřizpůsobiví?
Všichni známe slovní spojení, která v sobě obsahují protiklad mezi přídavným a podstatným jménem. Latinsky tento jev označujeme jako contradictio in adiecto (protimluv v přívlastku) a příkladem mohou být „umělohmotná sklenice“, „černý sníh“, „kulatý čtverec“ nebo „pravdomluvný politik“. Slovní spojení „nepřizpůsobivý občan“ zdánlivě do této kategorie nepatří.
Ale to platí jen do okamžiku, než opustíme stojaté vody politické korektnosti a vrhneme se do víru života a přesného označování pojmů. Nahradíme-li slovo občan označením, které máme zpravidla na mysli, když hovoříme o nepřizpůsobivých, najednou je ten protimluv vidět zcela zřetelně. Žijí mezi námi lidé zpravidla chatrného vzdělání a při povrchním pohledu nikterak nepřekypující inteligencí. Ale při podrobnějším pohledu je vidět, jak dobře a snadno se tito lidé dokážou přizpůsobit všem podmínkám současného života.
Podívám-li se kriticky na sebe, vím, že pokud přijdu o práci, budu zcela nevynalézavě a bez špetky fantazie hledat nové zaměstnání, přestože dobře vím, že šance na jeho nalezení se rok od roku snižuje, a to nejen v důsledku toho, že nikterak nemládnu. A to jediné, v čem se budu lišit od mně podobných (opravdu přizpůsobivých?) bude míra spoléhání na schopnosti, praxi, známosti, kamarády nebo nabídky pracovního úřadu.
Naproti tomu občan takzvaně nepřizpůsobivý již dávno pochopil, jak široké jsou možnosti, které poskytuje jednak sociální stát, druhak méně ostražití spoluobčané, a zbytečným hledáním zaměstnání, neřku-li práce neztrácí svůj drahocenný čas. A kdyby byl sociální stát nějak omezen nebo dokonce zrušen, jistě by snadno našel způsob, (tj. přizpůsobil by se) novým podmínkám mnohem rychleji než kdokoli jiný. Do všech podrobností zná všechny způsoby, jak nasát ze zdrojů, které tu jsou, ať už se jedná o kapsu státní nebo soukromou.
A tak jsem na rozpacích, mám-li říci, kdo je tu přizpůsobivý a kdo ne. Jisté je jen jedno. Máme tu dvě nestejně velké skupiny občanů – přizpůsobivé a nepřizpůsobivé. A protože podle evoluční teorie se rychleji rozmnožují nejlépe přizpůsobení jedincí, kteří jsou životaschopnější, průbojnější, silnější, rychlejší, seženou více potravy, případně jsou atraktivnější pro samičku, jedna z těch skupin roste podstatně rychleji...
