Podle tebe soudím sebe

Někdy si myslíme, že o sobě víme všechno. Ale až příliš často se můžeme setkat s tím, že nám dělá potíže popsat sebe sama v jiném než prvním pádu. A přitom je to velmi jednoduché.

Pro většinu z vás je asi tento text zbytečný, ale naposledy před chvilkou jsem se přesvědčil, že i ani dlouhodobé psaní není zárukou toho, že pisatel má ve věci jasno. Proto popíšu, jak se snadno ve tvarech zájmen s jistotou orientovat. Úplně stačí upravit známé přísloví „podle sebe soudím tebe,“ na „podle tebe popisuji sebe, tedy mne“. Všude tam, kde jsi ty, jsem i já se stejným pravopisem.

Neobejde-li se to bez tebe, neobejde se to ani beze mne.

Když se tě to netýká, netýká se to ani mě.

Tobě se to mluví, ale mně nakonec taky.

Podal ti ruku, podá mi ji taky.

Nepožádali o radu tebe, nepožádají ani mne.

Prosím tě, prosíš mě. Zavolali tě, zavolali mě.

Ukazovali na tebe, ukazovali i na mne.

Co zůstane po tobě, to zůstane po mně.

Ukázali ti, zač je toho loket, ukážou mi to taky.

Jak je to s tebou, tak je to se mnou.

Jak je vidět, není třeba ani přemýšlet, o jaký pád se jedná, ani o tom, že v některých pádech jsou správné dvě možnosti. Na rozdíl od života v gramatice zájmen platí pravidlo, že pochybnosti první osoby druhá osoba spolehlivě odstraní.