A nedávno jsem si díky tomu na vlastní smysly, tedy přesněji na vlastní chuť vykoušel, jak účinkuje placebo.
Brambory, těstoviny ani rýži nikdy nevařím ve slané vodě, ale solím až po uvaření, na talíři při jídle. Má to několik výhod:
Ušetřím sůl, protože solím jen to, co opravdu sním.
Vodu z vaření můžu použít na něco dalšího, třeba na zalití květin. Slanou vodou bych mohl zalévat snad jedině mangrovy, ale ty nepěstuju.
Kdybych přesolil omáčku, nesolená příloha dokáže leccos zachránit.
Nesolená voda vře při nižší teplotě. Rozdíl sice není nijak velký, ale při dnešních cenách energie je každý ušetřený joule dobrý.
A nedávno jsem si díky tomu na vlastní smysly, tedy přesněji na vlastní chuť vykoušel, jak účinkuje placebo.
Zatím jsem o tom jenom četl, ale vlastní zkušenost mi chyběla. V zamyšlení jsem sáhl po krabičce ve skříni. Jako vždy jsem si nakrájel první část brambor na tenké plátky, otevřel krabičku, plátky lehce posypal bílými krystalky a pustil se do jídla.
Chutnalo to výborně, když to neudělal nikdo jiný, pochválil jsem se sám, a tak jsem postupně krájel a dochucoval další porce, až jsem snědl skoro všechno. Až když jsem měl na talíři poslední tři plátky, pohledem na krabičku jsem zjistil, že jsem si na brambory celou dobu sypal ten bílý jed.
Už nemělo smysl sahat po soli, dojedl jsem to jídlo v této netradiční úpravě. Ale ty poslední tři plátky byly nechutně sladké, jako by přešly mrazem. Vůbec nechápu, jak jsem si toho mohl předtím nevšimnout. Ale zato s určitostí vím, že placebo funguje.
