Před pár dny se v tisku objevila zpráva, že brzy nastane okamžik, kdy 1 % lidí bude vlastnit 50 % veškerého bohatství. Jak máme této zprávě rozumět? Považujete ji za alarmující?
Z běžného života, ale i z přírodních věd víme, že některé veličiny mohou nabývat pouze hodnot v určitém rozmezí, přičemž nejvíce hodnot nacházíme přibližně uprostřed tohoto intervalu, blízko průměrné hodnoty a s rostoucí odchylkou od průměru se počet zjištěných hodnot snižuje. Toto rozdělení hodnot veličiny kolem své střední hodnoty je běžně známo jako Gaussovo a připomíná více nebo méně pravidelnou „kupku sena“.
Jako příklad takové veličiny můžeme uvést výšku (nebo váhu) dospělého člověka. Kdybychom měli odhadnout, jakou průměrnou výšku má dospělý člověk, pravděpodobně by většina z nás usoudila, že je to někde mezi 170 a 180 centimetry. Vloni zemřelý nejvyšší člověk na světě, Ukrajinec Leonid Stadnyk měřil 257 centimetrů, zatímco nejmenší, Číňan Che Pching-pching, je vysoký 73 centimetrů. Vypočteme-li z jejich výšky průměr, dostaneme hodnotu 165 centimetrů, která je sice menší, než průměr všech lidí nebo hodnoty, které můžeme v populaci sledovat nejčastěji, ale všechny tři údaje nám poskytují docela dobrou představu, v jakých hodnotách se výška lidí může pohybovat.
Ale již na konci 19. století si italský ekonom a sociolog Vilfredo Pareto povšiml, že toto rozdělení není možno použít univerzálně a některé veličiny se tomuto dělení vymykají. Zjistil, že 80% italské populace vlastní pouze 20% bohatství, zatímco zbylých 20% populace vlastní 80% bohatství. Paretovo pravidlo 80 na 20 bylo pak ověřeno v mnoha jiných oborech lidské činnosti, nejen v ekonomice. Pro tyto oblasti Gaussovo rozdělení neplatí, průměr sledovaných hodnot jen výjimečně bývá v blízkosti středu intervalu a krajní meze nemůžeme odhadovat intuitivně.
Podívejme se teď na to, jak se s Paretovým pravidlem dá dále pracovat právě při sledování, jak je mezi lidi rozděleno bohatství.
Nejprve základní Paretovo dělení. Představme si například skupinu 100 lidí, kteří mají dohromady 100 mincí. (Mince je v tomto případě pouze zjednodušující symbol jednotky bohatství.) V průměru má tedy každý jednu minci a podle Gaussova rozdělení bychom tedy mohli očekávat, že nejvíce lidí bude mít jednu minci a směrem k většímu nebo menšímu počtu mincí bude počet „bohatých“ a „chudých“ klesat. Paretovo pravidlo ale říká něco jiného, což zachycuje tabulka 1:
Na první pohled je vidět, že naprostá většina lidí má k průměrnému vlastnictví jedné mince hodně daleko. To nám ale stále nic neříká, jak je na tom jedno procento nejbohatších. Můžeme provést další dělení? Samozřejmě, že ano, vždyť je přece jasné, že v obou nově vzniklých skupinách nemají všichni stejně. Další tabulka 2 ukazuje výsledky uplatnění Paretova pravidla na obě základní skupiny:
Obě skupiny z první tabulky byly rozděleny na podskupiny v souladu s Paretovým pravidlem. Výsledkem je zjištění, které je v dobré shodě se známou skutečností, že zhruba dvě třetiny lidí (v našem případě 64%) nedosáhnou na průměrnou mzdu.
Tady je vidět, že daleko přesnějším údajem by byl takzvaný medián, to je příjem (nebo majetek) prostředního člověka sledované skupiny, tj. v našem případě 50. nebo 51. člověka. Podle tabulky má jeho majetek hodnotu 0,0625 mince, to znamená, že do průměru má opravdu hodně daleko. Malá odbočka – v zásadě je jedno, zda posuzujeme příjem nebo majetek; při dlouhodobém vysokém příjmu majetek naroste, při velmi nízkém příjmu se postupně rozplyne.
Určitě by však bylo užitečnější a přesnější uvádět u mezd medián, než běžně uváděný aritmetický průměr. To číslo by samozřejmě bylo podstatně nižší, než na jaké jsme zvyklí, což by se asi nelíbilo politikům, ale mnohem přesněji by vystihovalo skutečnost.
Ale to stále ještě nejsme u onoho jednoho procenta nejbohatších. K tomu musíme provést další Paretovo dělení. Střední část tabulky můžeme pro naše účely klidně ponechat svému osudu, dále budeme sledovat a v tabulce 3 rozdělovat 4% nejbohatších a 64%chudých.
| | |
|---|
| 0,8 | 51,2 | 64 |
|---|
| 3,2 | 12,8 | 4 |
|---|
| 16 | 16 | 1 |
|---|
| 16 | 16 | 1 |
|---|
| 12,8 | 3,2 | 0,25 |
|---|
| 51,2 | 0,8 | 0,015625 |
|---|
Tato tabulka nám ukazuje, že dokonce méně než 1 procento lidí vlastní více než 50 procent majetku, zatímco více než 50 (přesně 51,2 %) lidí se musí spokojit s méně než 1 procentem celkového bohatství. Členové nejbohatší skupiny jsou přitom v průměru více než čtyři tisíckrát bohatší než členové dolní poloviny populace. Může toto rozdělení odpovídat skutečnosti? Pokusím se odpovědět z více úhlů pohledu.
Skeptik
Nikde není podán důkaz, že další dělení v již rozdělených částech lze opakovat do nekonečna. Autora v jeho úvahách omlouvá jen skutečnost, že právě prodělal horečnaté onemocnění a toto je zřejmě pokus ověřit, zda a jaké škody tato nemoc zanechala na jeho myšlení.
Výsledek je ovšem značně nepřesvědčivý a na konečné závěry o stavu autorova myšlení si tedy ještě budeme muset počkat.
Pesimista
Vezmeme-li v úvahu, že na úsvitu dějin měli všichni lidé stejně, tedy to, co měli na sobě, popřípadě v ruce, a dnes už má 1 procento lidí polovinu všeho majetku, je jasné že tato postupná koncentrace bohatství přivede svět už brzy do záhuby.
Realista
Čísla v poslední tabulce neodporují běžně známým skutečnostem. Střední část tabulky by se dala dále dělit, abychom přesněji viděli, kde se nachází aritmetický průměr, ale s ohledem na to, jak malou vypovídací hodnotu v tomto případě má, jednalo by se jen o početní cvičení, které laskavý čtenář zvládne sám.
Optimista
Když se tak podívám na ta čísla, zdá se mi, že na tom vůbec nejsem špatně. V každém případě se mám líp, než polovina všech lidí. Kolik je disciplín lidského konání, v nichž bych se s jistotou mohl zařadit do horní poloviny výsledkové listiny?
Autor
Autor je optimistický realista nebo, chcete-li, realistický optimista. Uvědomuje si velké rozdíly v majetku, na druhou stranu však ví, že valná část majetku těch nejbohatších nepředstavuje přepychové věci sloužící orgiím blahobytu, ale jedná se o firmy nebo podíly v nich, které dávají těm méně bohatým práci a výdělek. To, že skutečné poměry se od ideálního Paretova dělení liší, a to ve prospěch rovnoměrnějšího rozdělení bohatství, je důsledkem neustálého pohybu lidí směrem dolů i nahoru. Ti nejbohatší občas značnou část majetku věnují nebo v závěti odkážou na prospěšné účely, talenty mezi chudšími naopak stoupají vzhůru.
Někdo by mohl namítat, že nejvíce dnes vydělávají sportovci, kteří si to za tu zábavu ani nezaslouží, ale uvědomme si, že to jsou maximálně stovky lidí. A mluvíme-li o 1 procentu populace, je to více než 70 milionů lidí. To není parta spiklenců, která někde v Bilderbergu osnuje plány, jak nás ostatní ještě více ožebračit. To je celé Německo bez imigrantů nebo, chcete-li, Polsko, Česko, Rakousko a Maďarsko s kusem Slovenska k tomu. Takže tomu jednomu procentu není třeba jejich majetek závidět, ale spíše se dívat směrem dolů, zda někdo nepotřebuje i naši pomoc.
Jsem totiž přesvědčen, že my všichni jsme mezi těmi méně než padesáti procenty v horní polovině tabulky.
